Psalms 104

Kiitä Herraa, sieluni! Herra, minun Jumalani, sinä olet sangen suuresti kunnioitettu, suurella kunnialla ja kaunistuksella olet sinä puetettu.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
Sinä puetat itses valkeudella niinkuin vaatteella: sinä levität taivaat niinkuin peitteen.
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
Sinä peität sen päällyksen vedellä: sinä menet pilvissä niinkuin ratasten päällä, ja käyt tuulen siipein päällä.
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
Sinä teet enkelis hengeksi ja palvelias liekitseväiseksi tuleksi.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
Sinä joka maan perustit perustuksensa päälle, ettei sen pidä liikkuman ijankaikkisesti.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
Syvyydellä sinä sen peität niinkuin vaatteella, ja vedet seisovat vuorilla.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
Mutta sinun nuhtelemisestas he pakenevat: sinun jylinästäs he menevät pois.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
Vuoret astuvat ylös, ja laaksot astuvat alas siallensa, johon heidät perustanut olet.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
Määrän sinä panit, jota ei he käy ylitse, eikä palaja maata peittämään.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
Sinä annat lähteet laaksoissa kuohua, niin että ne vuorten välitse vuotavat;
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
Että kaikki eläimet metsässä joisivat, ja että pedot janonsa sammuttaisivat.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
Heidän tykönänsä istuvat taivaan linnut, ja visertävät oksilla.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
Sinä liotat vuoret ylhäältä: sinä täytät maan hedelmällä, jonka sinä saatat.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
Sinä kasvatat ruohon karjalle, ja jyvät ihmisten tarpeeksi, tuottaakses leipää maasta.
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
Ja että viina ihmisen sydämen ilahuttaa, ja hänen kasvonsa kaunistuu öljystä: ja leipä vahvistaa ihmisen sydämen.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
Että Herran puut nesteestä täynnä olisivat: Libanonin sedripuut, jotka hän on istuttanut;
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
Siellä linnut pesiä tekevät, ja haikarat hongissa asuvat.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
Korkiat vuoret ovat metsävuohten turva, ja kivirauniot kaninein.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
Sinä teet kuun aikoja jakamaan, ja aurinko tietää laskemisensa.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
Sinä teet pimeyden ja yö tulee: silloin kaikki metsän eläimet tulevat ulos.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
Nuoret jalopeurat saaliin perään kiljuvat, ja elatustansa Jumalalta etsivät.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
Mutta kuin aurinko koittaa, niin he kokoontuvat, ja luolissansa makaavat.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
Niin menee myös ihminen työhönsä, ja askareillensa ehtoosen asti.
Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
Herra, kuinka suuret ja monet ovat sinun käsialas? Sinä olet kaikki taitavasti säätänyt, ja maa on täynnä sinun tavaraas.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Tämä meri, joka niin suuri ja lavia on, siinä epälukuiset liikuvat, sekä pienet että suuret eläimet;
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
Siellä haahdet kuljeskelevat: siinä valaskalat ovat, jotkas tehnyt olet, leikitsemään hänessä.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
Kaikki odottavat sinua, ettäs heille antaisit ruan ajallansa.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
Koskas heille annat, niin he kokoovat: koskas kätes avaat, niin he hyvyydellä ravitaan.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
Jos sinä kasvos peität, niin he hämmästyvät: koska sinä otat heidän henkensä pois, niin he hukkuvat, ja tomuksi tulevat jälleen.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
Sinä lähetät ulos henkes, niin he luoduksi tulevat, ja sinä uudistat maan muodon.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
Herran kunnia pysyy ijankaikkisesti: Herra iloitsee töissänsä.
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
Hän katsahtaa maan päälle, niin se vapisee: hän rupee vuoriin, niin ne suitsevat.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
Minä veisaan Herralle minun elinaikanani, ja kiitän minun Jumalaani niinkauvan kuin minä olen.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
Minun puheeni kelpaa hänelle, ja minä iloitsen Herrassa.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
Syntiset maalta lopetetaan, ja jumalattomat ei pidä silleen oleman: kiitä Herraa, sieluni, Halleluja!
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.