Proverbs 1

Salomon, Davidin pojan, Israelin kuninkaan sananlaskut;

Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

Oppia viisautta ja kuritusta, ymmärtää tiedon puhetta,

Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

Vastaanottaa ymmärryksen neuvoa, vanhurskautta, oikeutta ja siveyttä;

K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

Että tyhmät viisaaksi tulisivat ja nuorukaiset taidon ja ymmärryksen saisivat.

Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

Joka viisas on, se kuulkaan, että jän viisaammaksi tulis; ja joka toimellinen on, se ottakoon neuvon,

Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

Että hän ymmärtäis sananlaskut ja niiden selityksen, viisasten opin ja heidän tapauksensa.

K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

Herran pelko on viisauden alku; tyhmät hylkäävät viisauden ja opin.

Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

Poikani kuule isäs kuritusta, ja älä hylkää äitis käskyä!

Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

Sillä se on sinun sinun pääs päällä otollinen kaunistus, ja käädyt kaulassas.

Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

Poikani! jos pahanjuoniset sinua sinua houkuttelevat, niin älä heihin suostu.

Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

Jos he sanovat: käy meidän kanssamme: me väijymme verta, ja viritämme pauloja nuhteettoman eteen ilman syytä;

Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

Me nielemme hänen, niinkuin helvetti elävältä, ja hurskaan niinkuin hautaan pudotamme;

Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

Me löydämme kaikellaista kallista tavaraa, ja täytämme huoneemme saaliista;

Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

Koettele meidän kanssamme : meillä kaikilla pitää yksi kukkaro oleman:

Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

Poikani! älä vaella heidän kanssansa: estä jalkas heidän retkiltänsä.

Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

Sillä heidän jalkansa juoksevat pahuuteen, ja he kiiruhtavat verta vuodattamaan.

Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

Sillä turhaan verkot viritetään lintuin silmäin edessä.

Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

Itse he myös väijyvät toinen toisensa verta, ja petoksella seisovat toinen toisensa hengen perään.

Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

Niin kaikki ahneet tekevät, ja ahneus on isännillensä surmaksi.

Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

Viisaus ulkona valittaa, ja kadulla äänensä ilmoittaa.

Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

Hän huutaa kansan edessä portissa, ja tuottaa sanansa edes kaupungissa, sanoen:

V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

Kuinka kauvan te tyhmät tahdotte olla taitamattomat, ja pilkkakirveet rakastaa naurua? ja te hullut vihata opetusta?

Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

Kääntäkäät itsenne minun kuritukseni puoleen: katso, ja minä tuon teille henkeni edes, ja ilmoitan teille sanani;

Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

Että minä kutsuin teitä, ja te estelitte teitänne: minä kokotin käteni, ja ei yksikään ottanut siitä vaaria,

Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

Te hylkäsitte kaiken neuvoni, ja ette tahtoneet kuritustani;

Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

Niin minä myös nauran teidän vahinkoanne, ja pilkkaan teitä, kuin teidän päällenne tulee se, jota te pelkäätte,

Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

Kuin se tulee, jota te pelkäätte, niinkuin rajuilma, ja tuska niinkuin tuulispää; kuin teidän päällenne tulee ahdistus ja vaiva.

Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

Silloin he minua avuksensa huutavat, ja en minä kuule heitä: varhain he etsivät minua, ja ei löydä minua.

Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

Että he vihasivat opetusta, ja ei ottaneet vastaan Herran pelkoa,

Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

Eikä tyytyneet minun neuvooni, mutta laittivat kaiken kuritukseni;

Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

Niin pitää heidän syömän tiensä hedelmästä, ja neuvostansa ravituksi tuleman.

Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

Sillä tyhmäin himo tappaa heidät, ja hulluin onni kadottaa heidät.

Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

Mutta joka minua kuulee, hän asuu turvallisesti, ja ei mitään pahaa pelkää.

Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.