Job 32

Niin ne kolme miestä lakkasivat vastaamasta Jobia, että hän piti itsensä hurskaana.

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

Mutta Elihu Barakelin poika Busista, Ramin sukukunnasta, vihastui Jobin päälle, että hän piti sielunsa hurskaampana Jumalaa,

Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.

Ja närkästyi kolmen ystävänsä päälle, ettei he mitään vastausta löytäneet, ja kuitenkin tuomitsivat Jobin.

Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.

Sillä Elihu odotti niinkauvan kuin he puhuivat Jobin kanssa, että he olivat vanhemmat häntä.

Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.

Kuin Elihu näki, ettei vastausta ollut kolmen miehen suussa, vihastui hän.

Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.

Ja näin vastasi Elihu Barakelin poika Busista ja sanoi: minä olen nuori, ja te olette vanhat, sentähden minä häpesin ja pelkäsin osoittaa teille minun taitoani.

I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.

Minä ajattelin: puhukaan vuodet, ja vanhuus osoittakoon taitonsa.

Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.

Mutta henki on ihmisessä; ja Kaikkivaltiaan henki tekee hänen ymmärtäväiseksi.

Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.

Suuret ei ole taitavimmat, eikä vanhat ymmärrä, mikä oikeus on.

Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.

Sentähden minäkin puhun. Kuulkaat minua: minäkin osoitan tietoni.

A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.

Katso, minä olen odottanut teidän puhuissanne, minä olen ottanut teidän ymmärryksestänne vaarin, siihenasti että te olisitte osanneet oikeuden.

Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,

Ja minä olen ottanut teistä vaarin; ja katso, ei ole yksikään teistä Jobia nuhdellen voittanut, eli hänen sanaansa vastata taitanut.

A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.

Ettette sanoisi: me olemme löytäneet taidon; että Jumala on hänen hyljännyt, ja ei yksikään muu.

Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.

Sillä ei hän ole minua vastaan puhunut, enkä minä vastaa häntä niinkuin te puhuitte.

Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.

He pelkäävät, ja ei taida silleen mitään vastata, eikä mitään puhua.

Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.

Että minä olen odottanut, ja ei he taida mitään puhua; vaan he vaikenivat, ja ei enää vastaa mitään.

Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,

Niin minä vastaan kuitenkin osani, ja osoitan tietoni.

Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.

Sillä minä olen niin täynnä sanoja, että minun henkeni ahdistaa minun vatsaani.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

Katso, minun vatsani on niinkuin viina, jonka henki ei avattu ole, joka uudet leilit särkee.

Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.

Minun täytyy puhua, että minä saisin henkeni vetää: minun täytyy avata huuleni ja vastata.

Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

En minä muotoa katso, enkä ihmisen mielen perään puhu.

Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.

Sillä en minä tiedä (jos minä niin teen), että minun Luojani tempaa äkisti minun pois.

Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.