Job 3

Sitte avasi Job suunsa ja kirosi päivänsä.

Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

Ja Job vastasi ja sanoi:

Nebo mluvě Job, řekl:

Se päivä olkoon kadotettu, jona minä syntynyt olen, ja se yö, jona sanottiin: mies on siinnyt.

Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

Se päivä olkoon pimiä, ja älköön Jumala kysykö ylhäältä sen perään: älköön kirkkaus paistako hänen päällensä.

Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

Pimeys ja kuolon varjo peittäköön hänen, olkoon pilvi hänen päällänsä; ja musta päivän sumu tehkään hänen kauhiaksi.

Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

Sen yön käsittäköön pimeys, ja älkään iloitko vuosikausien päiväin seassa, ja älkään tulko kuukausien lukuun.

Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

Katso, olkoon se yö yksinäinen ja älköön yhtäkään iloa tulko siihen.

Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

Ne jotka päivää kiroovat, he kirotkoot sitä, ne jotka ovat valmiit herättämään Leviatania.

Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

Sen tähdet olkoot pimiät hämärässänsä, odottakoot valkeutta, ja ei tulko, ja älkööt nähkö aamuruskon silmäripsiä,

Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

Ettei se sulkenut minun kohtuni ovea, ja ei kätkenyt onnettomuutta silmäini edestä.

Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

Miksi en minä kuollut äitini kohdussa? Miksi en minä läkähtynyt äitini kohdusta tultuani?

Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

Miksi he ovat ottaneet minun helmaansa? Miksi minä olen nisiä imenyt?

Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

Niin minä nyt makaisin, olisin alallani, lepäisin, ja minulla olis lepo.

Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

Maan kuningasten ja neuvojain kanssa, jotka heillensä rakentavat sitä mikä kylmillä on;

S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

Eli päämiesten kanssa, joilla kultaa on, ja joiden huoneet ovat täynnä hopiaa;

Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

Eli niinkuin keskensyntyneet kätketyt; ja en oliskaan: niinkuin nuoret lapset, jotka ei koskaan valkeutta nähneet.

Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

Siellä täytyy jumalattomain lakata väkivallastansa; siellä ovat ne levossa, jotka paljon vaivaa nähneet ovat;

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

Siellä on vangeilla rauha muiden kanssa, ja ei kuule vaatian ääntä;

Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

Siellä ovat sekä pienet että suuret, ja palveliat vapaat isännistänsä:

Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

Miksi valkeus on annettu vaivaisille, ja elämä murheellisille sydämille?

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

Niille, jotka odottavat kuolemaa, ja ei se tule, ja kaivaisivat sitä ennen kuin aarnihautaa?

Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

Niille, jotka kovin iloitsevat ja riemuitsevat, että he saisivat haudan?

Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

Ja sille miehelle, jonka tie kätketty on, ja hänen edestänsä Jumalalta peitetty?

Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

Sillä minun leipäni tykönä minä huokaan, ja minun parkuni vuodatetaan niinkuin vesi,

Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

Sillä jota minä pelkäsin, se tuli minun päälleni, ja mitä minä kartin, tapahtui minulle.

To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

Enkö minä ollut onnellinen? enkö minä ollut rauhassa? eikö minulla ollut hyvä lepo? ja nyt senkaltainen levottomuus tulee.

Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.