Job 24

Siksi ei Kaikkivaltiaalta ole ajat salatut? ja ne, jotka hänen tuntevat, ei näe hänen päiviänsä?

Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

He siirtävät rajan, he ryöväävät lauman ja ruokkivat sen. '

Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

He ajavat orpoin aasit pois, ja ottavat leskein härjät pantiksi.

Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

Köyhäin täytyy tiellä paeta heitä, ja siviät maan päällä lymyttävät itsensä.

Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

Katso, niinkuin metsä-aasit korvessa, lähtevät he ulos ja samoovat varhain saaliin perään: korvessa on jokaiselle heistä ruokaa, niin myös nuorukaisille.

Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

He niittävät pellolla hänen tulonsa, ja poimivat ja hakevat jumalattoman viinamäessä.

Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

Alastoman antavat he maata ilman vaatetta ja peittämättä pakkasessa.

Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

Vuorten vuotamisesta tulevat he märäksi; ja ettei heillä yhtään turvaa ole, turvaavat he mäkiin.

A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

He repivät orvot nisistä, ja panttaavat köyhän.

Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

Alastoman antavat he käydä verhotta, ja ottavat isoovaiselta jalalliset pois.

Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

He pusertavat öljyä huonettensa vaiheella, ja janoovat viinaa kuurnitessa.

Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

He saattavat kansan kaupungissa huokaamaan, ja tapettuin sielut huutamaan: ja ei Jumala heitä rankaise.

Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

Sentähden ovat he vilpistyneet valkeudesta, ja ei tunne sen tietä, ja ei palaja sen poluille.

Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

Murhaaja nousee varhain ja tappaa köyhän ja tarvitsevan, ja on yöllä niinkuin varas.

Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

Salavuoteisen silmät vartioitsevat hämärää, ja sanoo: ei minua yksikään silmä näe; ja luulee itsensä peitetyksi.

Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

Pimeässä hän kaivaa itsensä huoneisiin, jotka he päivällä ovat itsellensä merkinneet, ja ei tahdo tietää valkeutta.

Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

Sillä vaikka aamu heille tulis, on se heille niinkuin pimeys; sillä hän tuntee pimeyden kauhistuksen.

Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

Hän on keviä veden päällä, heidän osansa pitää kirotun oleman maalla; ja ei hän katso viinamäkien tietä.

Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

Helvetti ottaa syntiset pois niinkuin pouta, ja niinkuin kuivuus kuluttaa lumisen veden.

Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

Laupius pitää unhottaman hänen, madot syövät hänen makeutensa, ei häntä pidä muistettaman; hän pitää särjettämän niinkuin lahopuu.

Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

Hän on saattanut murheelliseksi hedelmättömän, joka ei synnytä, ja ei tehnyt leskelle mitään hyvää.

Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

Ja on vetänyt voimalliset allensa väellänsä; koska hän seisoo, ei pidä hänen tietämän elämästänsä.

Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

Hän tekee itsellensä levon, johon hän luottaa, ja hänen silmänsä katsovat heidän teitänsä.

Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

He ovat vähän aikaa korotetut, vaan he tulevat tyhjään, ja kukistetaan, ja saavat lopun niinkuin kaikki kappaleet, ja niinkuin oas tähkäpäästä, lyödään he pois.

Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

Eikö se niin ole? kuka nuhtelee minua valhetteliaksi, ja minun sanani tyhjäksi tekee?

Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?