Job 15

Niin vastasi Eliphas Temanilainen ja sanoi:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
Pitääkö taitavan niin tuuleen puhuman, ja täyttämän vatsansa tuulella?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
Sinä nuhtelet kelvottomilla sanoilla ja puheilla, joista ei ole hyödytystä.
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
Sinä olet hyljännyt pelvon, ja puhut ylönkatseella Jumalan edessä.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
Sillä sinun pahuutes opettaa niin sinun suus; ja sinä olet valinnut viekasten kielen.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
Sinun suus pitää tuomitseman sinun, ja en minä: sinun huules pitää todistaman sinua vastaan:
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
Oletkos ensimäinen ihminen, joka syntynyt on? eli ennen (kaikkia) vuoria luotu?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
Oletko sinä kuullut Jumalan salaisen neuvon? ja onko taito halvempi sinua?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
Mitä sinä tiedät, jota emme tiedä; mitäs ymmärrät, joka ei ole meidän tykönämme?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
Harmaapäät ja vanhat ovat meidän tykönämme, jotka ennen ovat eläneet kuin sinun isäs.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
Pitäiskö Jumalan lohdutukset oleman halvat sinulle? Eli onko jotakin salaista tykönäs?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
Mitä sinun sydämes aikoi? ja mitäs vilkutat silmiäs?
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
Kuinka sinä asetat mieles Jumalaa vastaan? että sinä senkaltaiset sanat suustas päästät.
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
Mikä on ihminen, että hän olis puhdas? ja että hän olis hurskas, joka vaimosta syntynyt on?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
Katso, hänen pyhäinsä seassa ei ole yhtään nuhteetointa; ja taivaat ei ole puhtaat hänen edessänsä.
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
Kuinka paljon enemmin ihminen on kauhia ja ilkiä, joka juo vääryyttä niinkuin vettä?
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
Minä osoitan sinulle sen, kuule minua: minä luettelen sinulle, mitä minä nähnyt olen:
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
Mitä taitavat sanoneet ovat, jota ei yksikään heidän isistänsä ole salannut.
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
Joille ainoille maa annettu on, niin ettei yksikään outo saanut käydä heidän keskellänsä.
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
Jumalatoin vapisee kaiken elinaikansa, ja tyrannin vuosiluku on peitetty.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
Pelvon ääni on hänen korvissansa, että rauhassakin pitää hävittäjä tuleman hänen päällensä.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
Ei hän usko palajavansa pimeydestä, ja varoo aina miekkaa.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
Kuin hän lähtee sinne ja tänne elatuksensa jälkeen, niin hän luulee aina pimeyden päivän käsissänsä olevan.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
Ahdistus ja hätä peljättävät häntä, ja yllyttävät hänen, niinkuin kuningas valmis sotaan.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
Sillä hän on ojentanut kätensä Jumalaa vastaan, ja vahvistanut itsensä Kaikkivaltiasta vastaan.
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
Hän juoksee päätäpäin häntä vastaan, ja seisoo ynseästi häntä vastaan.
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
Hän on peittänyt kasvonsa lihavuudellansa, ja lihoittanut ja paisuttanut itsensä.
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
Mutta hänen pitää asuman hävitetyssä kaupungissa ja asumattomissa huoneissa, jotka roukkioksi riutumallansa ovat.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
Ei hänen pidä rikastuman, eikä hänen tavaransa pysymän, eikä hänen onnensa pidä leviämän maassa.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
Ei hänen pidä pääsemän pimeydestä: tulen liekki kuivaa hänen oksansa, ja hänen suunsa hengellä katoo.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
Ei hän taida uskaltaa turhuuteen, että hän on petetty; sillä turhuus on hänen palkkansa.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
Hän loppuu ennen aikaansa, ja hänen oksansa ei pidä vihoittaman.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
Hän poimitaan niinkuin kypsymätöin marja viinapuusta, ja niinkuin öljypuu varistaa kukoistuksensa.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
Sillä ulkokullattuin kokous pitää oleman yksinäinen, ja tulen pitää polttaman lahjain ottajan huoneen,
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
Hän siittää onnettomuuden, ja synnyttää vaivaisuuden; ja heidän vatsansa valmistaa petoksen.
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.