Lamentations 3

من آن کسی هستم که چوب مجازات خدا را خورده‌ام.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
او مرا به اعماق تاریکی برده
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
و تمام روز دست خود را برضد من بلند کرده است.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
گوشت و پوستِ بدن مرا فرتوت ساخته و استخوانهایم را شکسته است.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
مرا با سختی و مشقّت محاصره کرده
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
و مانند کسی‌که سالها پیش مرده باشد، در تاریکی نشانده است.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
دیواری به دورم کشیده و مرا با زنجیرهای سنگین بسته است و نمی‌توانم فرار کنم.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
برای کمک التماس می‌کنم، امّا او دعایم را نمی‌پذیرد.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
راه مرا از هر طرف با دیوارهای سنگی بسته و آن را پُر پیچ و خم ساخته است.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
او مانند خرسی در کمین من نشسته و مثل شیری برای حمله به من آماده است.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
مرا از راهم به گوشه‌ای برده و پاره پاره‌ام نمود و ترک گفت.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
کمان خود را کشید و مرا هدف تیرهای خود قرار داد.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
تیرهایش به اعماق قلبم فرو رفت.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
مردم مرا مسخره می‌کنند و تمام روز به من می‌خندند.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
با سختی‌ها و مصیبت‌ها زندگی را برای من تلخ ساخته است.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
رویم را به خاک مالید و دندانهایم را با سنگها شکست.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
سعادت و سلامتی را از من گرفته است.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
گفتم: «شوکت و جلال من از بین رفت و امید من از خداوند قطع گردید.»
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
وقتی آوارگی و مصیبت‌های خود را به یاد می‌آورم، زندگی به کامم تلخ می‌شود.
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
همیشه به آنها فکر می‌کنم و روحم پریشان می‌گردد.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
امّا با این‌همه وقتی رنج‌هایم به یادم می‌آورم، نومید نمی‌شوم،
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
زیرا محبّت خداوند پایدار و رحمت او بی‌پایان است.
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
آنها هر صبح تازه می‌باشند و وفاداری او عظیم می‌باشد.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
خداوند همه‌چیز من است، پس بر او امید دارم.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
خداوند بر تمام کسانی‌که بر او توکّل دارند و طالب او می‌باشند، مهربان است.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
پس بهتر است که با صبر منتظر باشیم تا خداوند ما را نجات دهد.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
چه نیکوست که در هنگام جوانی صبر و تحمّل را بیاموزیم.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
وقتی گرفتار مصیبتی از جانب خداوند می‌شویم، باید خاموش و تنها بنشینیم؛
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
و در حضور خداوند به خاک بیافتیم، شاید هنوز امیدی باقی باشد.
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
وقتی کسی بخواهد ما را بزند، صورت خود را جلو بیاوریم و وقتی به ما اهانت می‌کنند، تحمّل کنیم.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
زیرا خداوند ما را برای همیشه ترک نمی‌کند.
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
هرچند خداوند غم و اندوه را بر سر ما بیاورد، ولی از روی محبّت سرشار خود بر ما رحمت خواهد کرد.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
خداوند از غم و اندوه ما خشنود نمی‌گردد.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
وقتی اسیران و ستمدیدگان ما پایمال می‌شوند؛
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
هنگامی‌که حقّی را که خدا به ما داده است، پایمال می‌گردد؛
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
و زمانی که در حق شخصی در دادگاه بی‌عدالتی می‌شود، خدا همه را می‌بیند.
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
هیچ امری بدون اراده و رضای خداوند انجام نمی‌شود.
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
خیر و شر، تنها به فرمان خداوند متعال واقع می‌شود.
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
پس چرا وقتی به‌خاطر گناهان خود مجازات می‌شویم، شکایت کنیم؟
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
بیایید رفتار خود را بسنجیم و به سوی خداوند بازگردیم.
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
بیایید با تمام قلب، دست دعا به سوی خدایی که در آسمانهاست بلند کنیم،
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
و بگوییم: «خداوندا، ما گناهکاریم و از فرمان تو سرکشی کرده‌ایم و تو ما را نبخشیده‌ای.
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
«بر ما غضب کردی و ما را کُشتی، رحمت تو به وسیلهٔ خشمت پنهان گشت.
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
چون بر ما خشمگین بودی، خود را از ما پنهان کردی تا دعاهای ما به حضور تو نرسد.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
تو ما را پیش مردم جهان همچون خاکروبه و زباله ساختی.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
«تمام دشمنان ما، ما را تحقیر می‌کنند.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
با هلاکت و نابودی روبه‌رو شده‌ایم و ترس و وحشت ما را فراگرفته است.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
به‌خاطر نابودی قومم، سیل اشک از چشمانم جاریست.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
«پیوسته اشک می‌ریزم
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
تا خداوند از آسمان به پایین بنگرد و ما را ببیند.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
وقتی می‌بینم چه بلایی بر سر دختران شهر من آمده است، دلم از غصّه ریش‌ریش می‌شود.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
«دشمنان بدون هیچ دلیلی مرا مثل پرنده به دام انداختند.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
مرا زنده در چاه انداختند و سنگی بر سر آن گذاشتند.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
آب از سرم گذشت و فکر کردم که بزودی خواهم مرد.
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
«خداوندا، از ته چاه تو را طلبیدم.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
فریاد مرا شنیدی و به ناله‌های من گوش دادی.
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
وقتی به حضور تو دعا کردم، آمدی و گفتی: 'نترس!'
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
«خداوندا، تو از حق من دفاع کردی و از مرگ نجاتم دادی.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
تو ای خداوند، شاهد ظلم‌هایی که در حق من کردند، بودی؛ پس به داد من برس و خودت داوری کن.
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
تو می‌دانی که دشمنانم همه از من نفرت دارند و برضد من دسیسه می‌چینند.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
«خداوندا، تو شنیده‌ای که آنها چگونه به من اهانت کرده و برضد من توطئه چیده‌اند.
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
دشمنانم تمام روز دربارهٔ من سخنان بد می‌گویند و برای آزار من نقشه می‌کشند.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
در همه حال به من می‌خندند و مسخره‌ام می‌کنند.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
«خداوندا، آنها را به سزای کارهایشان برسان.
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
آنها را لعنت کن تا گرفتار غم و درد شوند.
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
با خشم و غضب آنها را تعقیب کن و از روی زمین نابود ساز.»
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.