Job 13

چیزهایی را که بیان کردید، من قبلاً دیده و شنیده بودم.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
هر چیزی را که شما می‌دانید، من هم می‌دانم و از شما کمتر نیستم.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
امّا می‌خواهم که با قادر مطلق صحبت کنم و با او بحث نمایم.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
ولی شما حقیقت را با دروغ می‌پوشانید و طبیبان بی‌کفایتی هستید.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
اگر به راستی عاقل می‌بودید، حرفی نمی‌زدید.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
حالا به دلایل من توجّه کنید و به سخن من گوش بدهید.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
چرا دروغ می‌گویید فکر می‌کنید که دروغ شما منفعتی برای خدا دارد؟
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
می‌خواهید به بهانهٔ طرفداری از او، حقیقت را بپوشانید و ادّعای خود را ارائه نمایید.
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
اگر خدا از نزدیک به شما نگاه کند، آیا چیز خوبی در شما پیدا می‌کند؟ آیا می‌توانید او را هم مثل انسانها فریب بدهید؟
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
بدانید که اگر از این کار دست نکشید، خدا شما را جزا خواهد می‌دهد.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
و قدرت او شما را به وحشت می‌اندازد.
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
دلایل شما بی‌معنی و ادّعایتان مانند دیوارهای گِلی سُست و بی‌اساس است.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
پس خاموش باشید و به من فرصت بدهید که حرف خود را بزنم و بعد هرچه می‌خواهد بشود!
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
با این کار، جان خود را به خطر می‌اندازم.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
هیچ امیدی ندارم. گرچه خدا مرا بکشد، در حضور او از خود دفاع خواهم کرد.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
ممکن است با راستگویی خود نجات یابم، چون شخص بی‌گناهی هستم، با جرأت در پیشگاه خدا می‌ایستم.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
اکنون به سخنان من گوش بدهید و به توضیحات من توجّه کنید.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
ادّعای من این است: من می‌دانم که تبرئه می‌شوم.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
خدایا آیا برای متّهم کردن من می‌آیی؟ اگر چنین است، من آماده‌ام تا ساکت شوم و بمیرم.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
خدایا، از تو فقط دو تقاضا دارم و اگر آنها را اجابت فرمایی، آنگاه می‌توانم با تو روبه‌رو شوم.
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
از مجازات من دست بردار و با هیبت خود مرا به وحشت نینداز.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
خدایا اول تو حرف بزن و من پاسخ خواهم داد، یا اجازه بده حرف خود را بزنم و آن وقت جواب مرا بده.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
به من بگو که گناه و تقصیر من چیست و خطاهای مرا نشان بده.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
چرا روی خود را از من می‌پوشانی؟ چرا با من مثل دشمن خودت برخورد می‌کنی؟
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
آیا تو سعی می‌کنی مرا بترسانی؟ من چیزی بیشتر از یک برگ نیستم؛ آیا به یک پَر‌ِ کاه حمله می‌کنی؟
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
تو اتّهامات تلخی را علیه من می‌آوری، حتّی برای گناهانی که در جوانی مرتکب شدم.
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
پاهایم را در زنجیر می‌گذاری و هر قدمی که برمی‌دارم مراقب من هستی.
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
در نتیجه مانند چوبِ پوسیده و لباسِ بید خورده نابود می‌شوم.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.