Psalms 132

Rememoru, ho Eternulo, Davidon kaj ĉiujn liajn suferojn;
Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
Ke li ĵuris al la Eternulo, Kaj donis sanktan promeson al la Potenculo de Jakob:
Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
Mi ne eniros en la ŝirmejon de mia domo, Mi ne supreniros sur la liton, pretigitan por mi;
Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
Mi ne donos dormon al miaj okuloj, Nek dormeton al miaj palpebroj,
Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
Ĝis mi trovos lokon por la Eternulo, Loĝejon por la Potenculo de Jakob.
Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
Jen ni aŭdis, ke ĝi estas en Efrata; Ni ĝin trovis sur arbara kampo.
Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
Ni iru en Lian loĝejon, Ni kliniĝu antaŭ la benketo de Liaj piedoj.
Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
Leviĝu, ho Eternulo, en Vian ripozejon, Vi kaj la kesto de Via potenco.
Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
Viaj pastroj vestiĝu per justeco, Kaj Viaj fideluloj triumfu.
Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
Pro David, Via sklavo, Ne forturnu la vizaĝon de Via sanktoleito.
Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
La Eternulo ĵuris al David veron, kaj Li ne dekliniĝos de ĝi: Frukton de via ventro Mi sidigos sur via trono;
Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
Se viaj filoj observos Mian interligon kaj Mian leĝon, kiun Mi instruos al ili, Tiam ankaŭ iliaj filoj eterne sidos sur via trono.
Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
Ĉar la Eternulo elektis Cionon, Kaj deziris, ke ĝi estu loĝejo por Li:
Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
Ĉi tio estas Mia ripozejo por eterne; Ĉi tie Mi loĝos, ĉar ĝin Mi ekdeziris.
Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
Ĝian nutraĵon Mi abunde benos, Ĝiajn malriĉulojn Mi satigos per pano.
Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
Kaj ĝiajn pastrojn Mi vestos per savo; Kaj ĝiaj fideluloj ĝojos kaj triumfos.
A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
Tie Mi elkreskigos kornon al David, Tie Mi aranĝos lumilon por Mia sanktoleito.
Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
Liajn malamikojn Mi kovros per honto; Sed sur li brilos lia krono.
Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.