Psalms 122

Mi ekĝojis, kiam oni diris al mi: Ni iru en la domon de la Eternulo.
Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,
Niaj piedoj staris en viaj pordegoj, Ho Jerusalem,
A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.
Vi Jerusalem, konstruita kiel urbo, En kiu ĉio kuniĝis.
Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.
Tien supreniris la triboj, la triboj de la Eternulo, Laŭ la moro de Izrael, Por glori la nomon de la Eternulo.
Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.
Ĉar tie staris tronoj de juĝo, Tronoj de la domo de David.
Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.
Deziru pacon al Jerusalem; Bonan staton havu viaj amantoj.
Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.
Paco estu inter viaj muroj, Bonstato en viaj palacoj.
Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.
Pro miaj fratoj kaj amikoj mi do diru: Paco estu al vi.
Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.
Pro la domo de la Eternulo, nia Dio, Mi deziras al vi bonon.
Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.