Psalms 108

Fortika estas mia koro, ho Dio; Mi kantos kaj gloros kun mia honoro.
Píseň a žalm Davidův.
Vekiĝu, psaltero kaj harpo; Mi vekos la matenan ĉielruĝon.
Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.
Mi gloros Vin, ho Eternulo, inter la popoloj; Kaj mi prikantos Vin inter la gentoj.
Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.
Ĉar granda ĝis super la ĉielo estas Via boneco, Kaj ĝis la nuboj estas Via vero.
Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.
Altiĝu super la ĉielo, ho Dio; Kaj Via gloro estu super la tuta tero.
Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.
Por ke liberiĝu viaj amatoj, Helpu per Via dekstra mano, kaj aŭskultu min.
Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
Dio diris en Sia sanktejo: Mi triumfos; Mi dividos Ŝeĥemon, kaj la valon Sukot Mi mezuros.
Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.
Al Mi apartenas Gilead, al Mi apartenas Manase; Efraim estas la forto de Mia kapo, Jehuda estas Mia sceptro.
Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.
Moab estas Mia lavopelvo; Sur Edomon Mi ĵetos Mian ŝuon; Super Filiŝtujo Mi triumfe krios.
Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
Kiu enkondukos min en fortikigitan urbon? Kiu alkondukos min ĝis Edom?
Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.
Ĉu ne Vi, ho Dio, forlasis nin? Vi ne eliras, ho Dio, kun niaj militistaroj.
Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?
Donu al ni helpon kontraŭ la malamiko; Vanta estas helpo de homo.
Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?
Kun Dio ni faros heroaĵojn; Kaj Li dispremos niajn malamikojn.
Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. [ (Psalms 108:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše. ]