Proverbs 5

Mia filo! atentu mian saĝon; Al mia prudento klinu vian orelon,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
Por ke vi konservu prudenton Kaj via buŝo tenu scion.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
Ĉar la buŝo de malĉastulino elverŝas mielon, Kaj ŝia gorĝo estas pli glata ol oleo.
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
Sed ŝia sekvaĵo estas maldolĉa kiel absinto, Akra kiel ambaŭtranĉa glavo.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Ŝiaj piedoj iras malsupren al la morto; Ŝiaj paŝoj atingas Ŝeolon.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
Ŝi ne iras rekte laŭ la vojo de vivo; Ŝiaj paŝoj ŝanceliĝas, sed tion ŝi ne scias.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
Kaj nun, infanoj, aŭskultu min, Kaj ne forkliniĝu de la vortoj de mia buŝo.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
Malproksimigu de ŝi vian vojon, Kaj ne proksimiĝu al la pordo de ŝia domo,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
Por ke vi ne fordonu al aliaj vian honoron Kaj viajn jarojn al la kruelulo,
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
Por ke fremduloj ne satiĝu de via havo, Kaj viaj laboroj ne estu en fremda domo,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
Ĝis vi ĝemos en la fino, Kiam konsumiĝos via karno kaj via korpo,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
Kaj vi diros: Ho, kiel mi malamis instruon, Kaj mia koro malŝatis moraligon!
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
Kaj mi ne aŭskultis la voĉon de miaj instruantoj, Kaj mi ne klinis mian orelon al miaj lernigantoj.
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
Mi estis preskaŭ en ĉia malbono Meze de kunveno kaj societo.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
Trinku akvon el via cisterno, Kaj fluantan el via puto.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
Viaj fontoj disfluu eksteren, Akvaj torentoj en la stratojn.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
Ili apartenu al vi sola, Sed ne al aliaj kun vi.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
Via fonto estu benata; Kaj havu ĝojon de la edzino de via juneco.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
Ŝi estas ĉarma kiel cervino, Kaj aminda kiel ibeksino; Ŝiaj karesoj ĝuigu vin en ĉiu tempo, Ŝia amo ĉiam donu al vi plezuron.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
Kaj kial, mia filo, vi volas serĉi al vi plezuron ĉe fremda virino Kaj enbrakigi ne apartenantan al vi?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
Ĉar antaŭ la okuloj de la Eternulo estas la vojoj de homo, Kaj ĉiujn liajn irojn Li pripensas.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
Liaj propraj malbonfaroj enkaptos la malpiulon, Kaj la ŝnuroj de lia peko lin tenos.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
Li mortos pro manko de eduko; Kaj la multo de lia senprudenteco lin devojigos.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.