Job 37

Pri tio tremas mia koro Kaj saltas de sia loko.
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Aŭskultu atente en la bruo Lian voĉon, Kaj la sonojn, kiuj eliras el Lia buŝo.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Sub la tutan ĉielon Li kurigas tion, Kaj Sian lumon al la randoj de la tero.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Post ĝi ekbruas la tondro; Li tondras per Sia majesta voĉo, Kaj oni ne povas tion haltigi, kiam aŭdiĝas Lia voĉo.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Mirinde tondras Dio per Sia voĉo; Li faras ion grandan, sed ne konatan.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Al la neĝo Li diras: Falu sur la teron; Ankaŭ al la pluvego, al Siaj fortaj pluvegoj.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Sur la manon de ĉiu homo Li metas sigelon, Por ke ĉiuj homoj sciu Lian faron.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
La sovaĝa besto iras en sian kavon Kaj restas en sia loĝejo.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
El la sudo venas ventego, Kaj de la nordo venas malvarmo.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
De la spiro de Dio venas frosto, Kaj vasta akvo fariĝas kvazaŭ fandaĵo.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
La nubojn Li pezigas per akvo, Kaj nubo disŝutas Lian lumon.
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Li direktas ilin ĉirkaŭen, kien Li volas, Por ke ili plenumu ĉion, kion Li ordonas al ili, sur la tero:
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Ĉu por puno de ia lando, Ĉu por favorkoraĵo Li ilin direktas.
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Atentu tion, Ijob; Staru, kaj konsideru la miraklojn de Dio.
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Ĉu vi scias, kiamaniere Dio agigas ilin Kaj aperigas lumon el Sia nubo?
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Ĉu vi komprenas, ĉe la distiro de nubo, La miraklojn de Tiu, kiu estas la plej perfekta en la sciado?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Kiamaniere viaj vestoj varmiĝas, Kiam la tero kvietiĝas de sude?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Ĉu vi povas etendi kun Li la ĉielon, Firman kiel fandita spegulo?
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Sciigu al ni, kion ni devas diri al Li; Mi nenion povas elkonjekti pro mallumo.
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Ĉu estos rakontita al Li tio, kion mi parolas? Se iu parolos, li pereos.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Nun oni ne povas rigardi la lumon, kiu hele lumas en la ĉielo, Kiam la vento pasas kaj purigas ĝin.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
De norde venas oro; Ĉirkaŭ Dio estas terura brilo.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
La Plejpotenculon ni ne povas kompreni. Li estas granda en forto, justo, kaj vero; Li neniun premas.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Tial respektegas Lin la homoj; Kaj Li atentas neniun el la saĝuloj.