1. Home
  2. Pair
  3. CzeBKR
  4. Vulgate
  5. Song.2

Song of Solomon 2

2:1
Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
ego flos campi et lilium convallium
2:2
Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
sicut lilium inter spinas sic amica mea inter filias
2:3
Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
sicut malum inter ligna silvarum sic dilectus meus inter filios sub umbra illius quam desideraveram sedi et fructus eius dulcis gutturi meo
2:4
Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
introduxit me in cellam vinariam ordinavit in me caritatem
2:5
Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
fulcite me floribus stipate me malis quia amore langueo
2:6
Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
leva eius sub capite meo et dextera illius amplexabitur me
2:7
Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
adiuro vos filiae Hierusalem per capreas cervosque camporum ne suscitetis neque evigilare faciatis dilectam quoadusque ipsa velit
2:8
Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
vox dilecti mei ecce iste venit saliens in montibus transiliens colles
2:9
Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
similis est dilectus meus capreae hinuloque cervorum en ipse stat post parietem nostrum despiciens per fenestras prospiciens per cancellos
2:10
Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
et dilectus meus loquitur mihi surge propera amica mea formonsa mea et veni
2:11
Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
iam enim hiemps transiit imber abiit et recessit
2:12
Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
flores apparuerunt in terra tempus putationis advenit vox turturis audita est in terra nostra
2:13
Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
ficus protulit grossos suos vineae florent dederunt odorem surge amica mea speciosa mea et veni
2:14
Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
columba mea in foraminibus petrae in caverna maceriae ostende mihi faciem tuam sonet vox tua in auribus meis vox enim tua dulcis et facies tua decora
2:15
Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
capite nobis vulpes vulpes parvulas quae demoliuntur vineas nam vinea nostra floruit
2:16
Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
dilectus meus mihi et ego illi qui pascitur inter lilia
2:17
Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.
donec adspiret dies et inclinentur umbrae revertere similis esto dilecte mi capreae aut hinulo cervorum super montes Bether

© bibleglot.com