Psalms 17

Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
oratio David audi Deus iustum intende deprecationem meam auribus percipe orationem meam absque labiis mendacii
Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
de vultu tuo iudicium meum prodeat oculi tui videant aequitates
Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
probasti cor meum visitasti nocte conflasti me et non invenisti
Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
cogitationes meas transire os meum in opere hominum propter verbum labiorum tuorum ego observavi vias latronis
Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
sustenta gressus meos in callibus tuis et non labentur vestigia mea
Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
ego invocavi te quia exaudies me Deus inclina aurem tuam mihi audi eloquium meum
Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
mirabilem fac misericordiam tuam salvator sperantium
Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
a resistentibus dexterae tuae custodi me quasi pupillam intus in oculo in umbra alarum tuarum protege me
Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
a facie impiorum vastantium me inimici mei animam meam circumdederunt
Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
adipe suo concluserunt et ore locuti sunt superbe
Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
incedentes adversum me nunc circumdederunt me oculos suos posuerunt declinare in terram
Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
similitudo eius quasi leonis desiderantis praedam et quasi catuli leonis sedentis in absconditis
Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
surge Domine praeveni faciem eius incurva eum salva animam meam ab impio qui est gladius tuus
Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
a viris manus tuae Domine qui mortui sunt in profundo quorum pars in vita et quorum de absconditis tuis replesti ventrem qui satiabuntur filiis et dimittent reliquias suas parvulis eorum
Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
ego in iustitia videbo faciem tuam implebor cum evigilavero similitudine tua