Psalms 137

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

super flumina Babylonis ibi sedimus et flevimus cum recordaremur Sion

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

super salices in medio eius suspendimus citharas nostras

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

quoniam ibi interrogaverunt nos qui captivos duxerunt nos verba carminis et qui adfligebant nos laeti canite nobis de canticis Sion

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

quomodo cantabimus canticum Domini in terra aliena

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

si oblitus fuero tui Hierusalem in oblivione sit dextera mea

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

adhereat lingua mea gutturi meo si non recordatus fuero tui si non praeposuero Hierusalem in principio laetitiae meae

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

memento Domine filiorum Edom in diem Hierusalem dicentium evacuate evacuate usque ad fundamentum eius

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

filia Babylon vastata beatus qui retribuet tibi vicissitudinem tuam quam retribuisti nobis

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

beatus qui tenebit et adlidet parvulos tuos ad petram