Psalms 104

Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

benedicite Domino universa opera eius in omnibus locis potestatis eius benedic anima mea Domino

Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

benedic anima mea Domino Domine Deus meus magnificatus es nimis gloria et decore indutus es

Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

amictus luce quasi vestimento extendens caelos ut pellem

Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

qui tegis aquis cenacula eius qui ponis nubes currum tuum qui ambulas super pinnas venti

Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

qui facis angelos tuos spiritus ministros tuos ignem urentem

Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

qui fundasti terram super basem suam non commovebitur in saeculum et in saeculum

K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

abysso quasi vestimento operuisti eam super montes stabunt aquae

(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

ab increpatione tua fugient a voce tonitrui tui formidabunt

Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

ascendent montes et descendent campi ad locum quem fundasti eis

Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

terminum posuisti quem non pertransibunt nec revertentur ut operiant terram

A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

qui emittis fontes in convallibus ut inter medios montes fluant

Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

ut bibant omnia animalia regionum et reficiat onager sitim suam

Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

super ea volucres caeli morabuntur de medio nemorum dabunt vocem

Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

qui inrigas montes de cenaculis tuis de fructu operum tuorum implebitur terra

A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

germinans herbam iumentis et faenum servituti hominum ut educat panem de terra

Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

et vinum laetificat cor hominis ad exhilarandam faciem oleo panis autem cor hominis roborat

Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

saturabuntur ligna Domini cedri Libani quas plantasti

Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

ibi aves nidificabunt milvo abies domus eius

Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

montes excelsi cervis petra refugium ericiis

Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

fecit lunam per tempora sol cognovit occubitum suum

Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

posuisti tenebras et facta est nox in ipsa moventur omnes bestiae silvae

Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

leones rugientes ad praedam et quaerentes a Deo escam sibi

Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

oriente sole recedent et in speluncis suis cubabunt

Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

egreditur homo ad opus suum et ad servitutem suam usque ad vesperam

V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

quam multa sunt opera tua Domine omnia in sapientia fecisti impleta est terra possessione tua

Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

hoc mare magnum et latum manibus ibi reptilia innumerabilia animalia parva cum grandibus

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

ibi naves pertranseunt Leviathan istum plasmasti ut inluderet ei

Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

omnia in te sperant ut des cibum eis in tempore suo

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

dante te illis colligent aperiente manum tuam replebuntur bono

Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

abscondes vultum tuum et turbabuntur auferes spiritum eorum et deficient et in pulverem suum revertentur

Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

emittes spiritum tuum et creabuntur et instaurabis faciem terrae

On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

sit gloria Domini in sempiternum laetabitur Dominus in operibus suis

Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

qui respicit terram et tremet tangit montes et fumabunt

Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

cantabo Domino in vita mea psallam Deo quamdiu sum

Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

placeat ei eloquium meum ego autem laetabor in Domino