Proverbs 2

2:1

Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;

fili mi si susceperis sermones meos et mandata mea absconderis penes te

2:2

Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;

ut audiat sapientiam auris tua inclina cor tuum ad noscendam prudentiam

2:3

Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;

si enim sapientiam invocaveris et inclinaveris cor tuum prudentiae

2:4

Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:

si quaesieris eam quasi pecuniam et sicut thesauros effoderis illam

2:5

Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;

tunc intelleges timorem Domini et scientiam Dei invenies

2:6

Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.

quia Dominus dat sapientiam et ex ore eius scientia et prudentia

2:7

Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,

custodiet rectorum salutem et proteget gradientes simpliciter

2:8

Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.

servans semitas iustitiae et vias sanctorum custodiens

2:9

Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,

tunc intelleges iustitiam et iudicium et aequitatem et omnem semitam bonam

2:10

Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.

si intraverit sapientia cor tuum et scientia animae tuae placuerit

2:11

Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,

consilium custodiet te prudentia servabit te

2:12

Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,

ut eruaris de via mala ab homine qui perversa loquitur

2:13

Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,

qui relinquunt iter rectum et ambulant per vias tenebrosas

2:14

Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,

qui laetantur cum malefecerint et exultant in rebus pessimis

2:15

Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;

quorum viae perversae et infames gressus eorum

2:16

Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,

ut eruaris a muliere aliena et ab extranea quae mollit sermones suos

2:17

Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;

et relinquit ducem pubertatis suae

2:18

K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;

et pacti Dei sui oblita est inclinata est enim ad mortem domus eius et ad impios semitae ipsius

2:19

Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;

omnes qui ingrediuntur ad eam non revertentur nec adprehendent semitas vitae

2:20

Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.

ut ambules in via bona et calles iustorum custodias

2:21

Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;

qui enim recti sunt habitabunt in terra et simplices permanebunt in ea

2:22

Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.

impii vero de terra perdentur et qui inique agunt auferentur ex ea