Job 37

Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

super hoc expavit cor meum et emotum est de loco suo

Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

audite auditionem in terrore vocis eius et sonum de ore illius procedentem

Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

subter omnes caelos ipse considerat et lumen illius super terminos terrae

Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

post eum rugiet sonitus tonabit voce magnitudinis suae et non investigabitur cum audita fuerit vox eius

Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

tonabit Deus in voce sua mirabiliter qui facit magna et inscrutabilia

Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

qui praecipit nivi ut descendat in terram et hiemis pluviis et imbri fortitudinis suae

Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

qui in manu omnium hominum signat ut noverint singuli opera sua

Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

ingredietur bestia latibulum et in antro suo morabitur

Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

ab interioribus egreditur tempestas et ab Arcturo frigus

Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

flante Deo concrescit gelu et rursum latissimae funduntur aquae

A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

frumentum desiderat nubes et nubes spargunt lumen suum

Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

quae lustrant per circuitum quocumque eas voluntas gubernantis duxerit ad omne quod praeceperit illis super faciem orbis terrarum

Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

sive in una tribu sive in terra sua sive in quocumque loco misericordiae suae eas iusserit inveniri

Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

ausculta haec Iob sta et considera miracula Dei

Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

numquid scis quando praeceperit Deus pluviis ut ostenderent lucem nubium eius

A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

numquid nosti semitas nubium magnas et perfectas scientias

Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

nonne vestimenta tua calida sunt cum perflata fuerit terra austro

Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

tu forsitan cum eo fabricatus es caelos qui solidissimi quasi aere fusi sunt

Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

ostende nobis quid dicamus illi nos quippe involvimur tenebris

Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

quis narrabit ei quae loquor etiam si locutus fuerit homo devorabitur

Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

at nunc non vident lucem subito aer cogitur in nubes et ventus transiens fugabit eas

Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

ab aquilone aurum venit et ad Deum formidolosa laudatio

Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

digne eum invenire non possumus magnus fortitudine et iudicio et iustitia et enarrari non potest

ideo timebunt eum viri et non audebunt contemplari omnes qui sibi videntur esse sapientes