Job 10

Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

taedet animam meam vitae meae dimittam adversum me eloquium meum loquar in amaritudine animae meae

Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

dicam Deo noli me condemnare indica mihi cur me ita iudices

Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

numquid bonum tibi videtur si calumnieris et opprimas me opus manuum tuarum et consilium impiorum adiuves

Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

numquid oculi carnei tibi sunt aut sicut videt homo et tu videbis

Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

numquid sicut dies hominis dies tui et anni tui sicut humana sunt tempora

Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

ut quaeras iniquitatem meam et peccatum meum scruteris

Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

et scias quia nihil impium fecerim cum sit nemo qui de manu tua possit eruere

Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

manus tuae plasmaverunt me et fecerunt me totum in circuitu et sic repente praecipitas me

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

memento quaeso quod sicut lutum feceris me et in pulverem reduces me

Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

nonne sicut lac mulsisti me et sicut caseum me coagulasti

Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

pelle et carnibus vestisti me et ossibus et nervis conpegisti me

Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

vitam et misericordiam tribuisti mihi et visitatio tua custodivit spiritum meum

Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

licet haec celes in corde tuo tamen scio quia universorum memineris

Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

si peccavi et ad horam pepercisti mihi cur ab iniquitate mea mundum me esse non pateris

Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

et si impius fuero vae mihi est et si iustus non levabo caput saturatus adflictione et miseria

Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

et propter superbiam quasi leaenam capies me reversusque mirabiliter me crucias

Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

instauras testes tuos contra me et multiplicas iram tuam adversum me et poenae militant in me

Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

quare de vulva eduxisti me qui utinam consumptus essem ne oculus me videret

A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

fuissem quasi qui non essem de utero translatus ad tumulum

Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

numquid non paucitas dierum meorum finietur brevi dimitte ergo me ut plangam paululum dolorem meum

Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

antequam vadam et non revertar ad terram tenebrosam et opertam mortis caligine

Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

terram miseriae et tenebrarum ubi umbra mortis et nullus ordo et sempiternus horror inhabitans