Psalms 90

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
Молитва Мойсея, чоловіка Божого. Господи, пристановищем нашим Ти був з роду в рід!
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Перше ніж гори народжені, і поки Ти витворив землю та світ, то від віку й до віку Ти Бог!
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
Ти людину вертаєш до пороху, і кажеш: Вернітеся, людські сини!
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
Бо в очах Твоїх тисяча літ, немов день той вчорашній, який проминув, й як сторожа нічна...
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
Пустив Ти на них течію, вони стали, як сон, вони, як трава, що минає:
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
уранці вона розцвітає й росте, а на вечір зів'яне та сохне!
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
Бо від гніву Твого ми гинемо, і пересердям Твоїм перестрашені,
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
Ти наші провини поклав перед Себе, гріхи ж нашої молодости на світло Свого лиця!
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
Бо всі наші дні промайнули у гніві Твоїм, скінчили літа ми свої, як зідхання...
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
Дні літ наших у них сімдесят літ, а при силах вісімдесят літ, і гордощі їхні страждання й марнота, бо все швидко минає, і ми відлітаємо...
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
Хто відає силу гніву Твого? А Твоє пересердя як страх перед Тобою!
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
Навчи нас лічити отак наші дні, щоб ми набули серце мудре!
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
Привернися ж, о Господи, доки терпітимемо? і пожалій Своїх рабів!
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
Насити нас уранці Своїм милосердям, і ми будемо співати й радіти по всі наші дні!
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
Порадуй же нас за ті дні, коли Ти впокоряв нас, за ті роки, що в них ми зазнали лихого!
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
Нехай виявиться Твоє діло рабам Твоїм, а величність Твоя їхнім синам,
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
і хай буде над нами благовоління Господа, Бога нашого, і діло рук наших утверди нам, і діло рук наших утверди його!