Proverbs 4

Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
Послухайте, діти, напучення батькового, і прислухайтеся, щоб навчитися розуму,
Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
бо даю я вам добру науку: закона мого не кидайте,
Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
бо сином у батька свого я був, пещений й єдиний у неньки своєї.
On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
І навчав він мене, і мені говорив: Нехай держиться серце твоє моїх слів, стережи мої заповіді та й живи!
Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
Здобудь мудрість, здобудь собі розум, не забудь, і не цурайся слів моїх уст,
Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
не кидай її й вона буде тебе стерегти! Кохай ти її й вона буде тебе пильнувати!
Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
Початок премудрости мудрість здобудь, а за ввесь свій маєток здобудь собі розуму!
Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
Тримай її високо і підійме тебе, ушанує тебе, як її ти пригорнеш:
Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
вона дасть голові твоїй гарний вінок, пишну корону тобі подарує!
Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
Послухай, мій сину, й бери ти слова мої, і помножаться роки твойого життя,
Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
дороги премудрости вчу я тебе, стежками прямими проваджу тебе:
Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
коли підеш, то крок твій не буде тісний, а коли побіжиш не спіткнешся!
Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
Міцно тримайся напучування, не лишай, його стережи, воно бо життя твоє!
Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
На стежку безбожних не йди, і не ходи на дорогу лихих,
Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
покинь ти її, не йди нею, усунься від неї й мини,
Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
бо вони не заснуть, якщо злого не вчинять, відійметься сон їм, як не зроблять кому, щоб спіткнувся!...
Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
Бо вони хліб безбожжя їдять, і вино грабежу попивають.
Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
А путь праведних ніби те світло ясне, що світить все більше та більш аж до повного дня!
Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
Дорога ж безбожних як темність: не знають, об що спотикнуться...
Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
Мій сину, прислухуйся до моїх слів, до речей моїх ухо своє нахили!
Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
Нехай не відійдуть вони від очей твоїх, бережи їх в середині серця свого!
Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
Бо життя вони тим, хто їх знайде, а для тіла усього його лікування.
Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
Над усе, що лише стережеться, серце своє стережи, бо з нього походить життя.
Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
Відкинь ти від себе лукавство уст, віддали ти від себе крутійство губ.
Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
Нехай дивляться очі твої уперед, а повіки твої нехай перед тобою простують.
Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
Стежку ніг своїх вирівняй, і стануть міцні всі дороги твої:
Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.
не вступайся ні вправо, ні вліво, усунь свою ногу від зла!