Proverbs 29

Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
Чоловік остережуваний, та твердошиїй, буде зламаний нагло, і ліку не буде йому.
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
Коли множаться праведні, радіє народ, як панує ж безбожний то стогне народ.
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
Людина, що мудрість кохає, потішує батька свого, а хто попасає блудниць, той губить маєток.
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
Цар утримує край правосуддям, а людина хабарна руйнує його.
Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
Людина, що другові своєму підлещує, на стопах його пастку ставить.
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
У провині людини лихої знаходиться пастка, а справедливий радіє та тішиться.
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
Праведний знає про право вбогих, безбожний же не розуміє пізнання про це.
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
Люди глузливі підбурюють місто, а мудрі утишують гнів.
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
Мудра людина, що правується із нерозумним, то чи гнівається, чи сміється, спокою не знає.
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
Кровожерці ненавидять праведного, справедливі ж шукають спасти його душу.
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
Глупак увесь свій гнів увиявляє, а мудрий назад його стримує.
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
Володар, що слухає слова брехливого, безбожні всі слуги його!
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
Убогий й гнобитель стрічаються, їм обом Господь очі освітлює.
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
Як цар правдою судить убогих, стоятиме трон його завжди.
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
Різка й поука премудрість дають, а дитина, залишена тільки собі, засоромлює матір свою.
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
Як множаться несправедливі провина розмножується, але праведні бачитимуть їхній упадок.
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
Карай сина свого й він тебе заспокоїть, і приємнощі дасть для твоєї душі.
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
Без пророчих видінь люд розбещений, коли ж стереже він Закона блаженний.
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Раб словами не буде покараний, хоч він розуміє, але не послухає.
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
Чи бачив людину, квапливу в словах своїх? Більша надія глупцеві, ніж їй!
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
Хто розпещує змалку свого раба, то кінець його буде невдячний.
Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
Гнівлива людина викликує сварку, а лютий вчиняє багато провин.
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
Гординя людини її понижає, а чести набуває покірливий духом.
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
Хто ділиться з злодієм, той ненавидить душу свою, він чує прокляття, та не виявляє.
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
Страх перед людиною пастку дає, хто ж надію складає на Господа, буде безпечний.
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
Багато шукають для себе обличчя володаря, та від Господа суд для людини.
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
Насильник огида для праведних, а простодорогий огида безбожному.