Matthew 14

V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi.
Того часу прочув Ірод чотиривласник чутки про Ісуса,
I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.
і сказав своїм слугам: Це Іван Христитель, він із мертвих воскрес, і тому чуда творяться ним...
Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.
Бо Ірод схопив був Івана, і зв'язав його, і посадив у в'язницю через Іродіяду, дружину брата свого Пилипа.
Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.
Бо до нього Іван говорив: Не годиться тобі її мати!
A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.
І хотів Ірод смерть заподіяти йому, та боявся народу, бо того за пророка вважали.
Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi,
А як був день народження Ірода, танцювала посеред гостей дочка Іродіядина, та й Іродові догодила.
Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila.
Тому під присягою він обіцявся їй дати, чого тільки попросить вона.
A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.
А вона, за намовою матері своєї: Дай мені проказала отут на полумиску голову Івана Христителя!...
I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti.
І цар засмутився, але через клятву та тих, хто сидів при столі з ним, звелів дати.
A poslav kata, sťal Jana v žaláři.
І послав стяти Івана в в'язниці.
I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své.
І принесли на полумискові його голову, та й дали дівчині, а та віднесла її своїй матері...
A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi.
А учні його прибули, взяли тіло, і поховали його, та прийшли й сповістили Ісуса.
A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.
Як Ісус те почув, Він відплив звідти човном у місце пустинне й самотнє. І, прочувши, народ із міст пішов пішки за Ним.
A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.
І, як вийшов Ісус, Він побачив багато народу, і змилосердивсь над ними, і їхніх слабих уздоровив.
A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.
А коли настав вечір, підійшли Його учні до Нього й сказали: Тут місце пустинне, і година вже пізня; відпусти народ, хай по селах розійдуться, і куплять поживи собі.
Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.
А Ісус їм сказав: Непотрібно відходити їм, нагодуйте їх ви!
A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.
Вони ж кажуть Йому: Не маємо чим тут, тільки п'ятеро хліба й дві рибі.
Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem.
А Він відказав: Принесіть Мені їх сюди.
A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům.
І, звелівши натовпові посідати на траві, Він узяв п'ятеро хліба й дві рибі, споглянув на небо, поблагословив й поламав ті хліби, і дав учням, а учні народові.
I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných.
І всі їли й наситились, а з кусків позосталих назбирали дванадцятеро повних кошів...
Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.
Їдців же було мужа тисяч із п'ять, крім жінок і дітей.
A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů.
І зараз звелів Ісус учням до човна сідати, і переплисти на той бік раніше Його, аж поки народ Він відпустить.
A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.
Відпустивши ж народ, Він на гору пішов помолитися насамоті; і як вечір настав, був там Сам.
Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim.
А човен вже був на середині моря, і кидали хвилі його, бо вітер зірвавсь супротивний.
Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.
А о четвертій сторожі нічній Ісус підійшов до них, ідучи по морю.
A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.
Як побачили ж учні, що йде Він по морю, то настрашилися та й казали: Мара! І від страху вони закричали...
Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
А Ісус до них зараз озвався й сказав: Заспокойтесь, це Я, не лякайтесь!
I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě.
Петро ж відповів і сказав: Коли, Господи, Ти це, то звели, щоб прийшов я до Тебе по воді.
A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.
А Він відказав йому: Іди. І, вилізши з човна, Петро став іти по воді, і пішов до Ісуса.
Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.
Але, бачачи велику бурю, злякався, і зачав потопати, і скричав: Рятуй мене, Господи!...
A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval?
І зараз Ісус простяг руку й схопив його, і каже до нього: Маловірний, чого усумнився?
A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr.
Як до човна ж вони ввійшли, буря вщухнула.
Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.
А приявні в човні вклонились Йому та сказали: Ти справді Син Божий!
A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.
Перепливши ж вони, прибули в землю Генісаретську.
A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.
А люди тієї місцевости, пізнавши Його, сповістили по всій тій околиці, і до Нього принесли всіх хворих.
A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.
І благали Його, щоб бодай доторкнутися краю одежі Його. А хто доторкавсь, уздоровлений був.