Job 38

Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
Тоді відповів Господь Йову із бурі й сказав:
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
Хто то такий, що затемнює раду словами без розуму?
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
Підпережи но ти стегна свої, як мужчина, а Я буду питати тебе, ти ж Мені поясни!
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
Де ти був, коли землю основував Я? Розкажи, якщо маєш знання!
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
Хто основи її положив, чи ти знаєш? Або хто розтягнув по ній шнура?
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
У що підстави її позапущувані, або хто поклав камінь наріжний її,
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
коли разом співали всі зорі поранні та радісний окрик здіймали всі Божі сини?
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
І хто море воротами загородив, як воно виступало, немов би з утроби виходило,
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
коли хмари поклав Я за одіж йому, а імлу за його пелюшки,
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
і призначив йому Я границю Свою та поставив засува й ворота,
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
і сказав: Аж досі ти дійдеш, не далі, і тут ось межа твоїх хвиль гордовитих?
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
Чи за своїх днів ти наказував ранкові? Чи досвітній зорі показав її місце,
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
щоб хапалась за кінці землі та посипались з неї безбожні?
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
Земля змінюється, мов та глина печатки, і стають, немов одіж, вони!
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
І нехай від безбожних їх світло відійметься, а високе рамено зламається!
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
Чи ти сходив коли аж до морських джерел, і чи ти переходжувався дном безодні?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
Чи для тебе відкриті були брами смерти, і чи бачив ти брами смертельної тіні?
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
Чи широкість землі ти оглянув? Розкажи, якщо знаєш це все!
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
Де та дорога, що світло на ній пробуває? А темрява де її місце,
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
щоб узяти її до границі її, і щоб знати стежки її дому?
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
Знаєш ти, бо тоді народився ж ти був, і велике число твоїх днів!
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
Чи доходив коли ти до схованок снігу, і схованки граду ти бачив,
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
які Я тримаю на час лихоліття, на день бою й війни?
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
Якою дорогою ділиться вітер, розпорошується по землі вітерець?
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
Хто для зливи протоку провів, а для громовиці дорогу,
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
щоб дощити на землю безлюдну, на пустиню, в якій чоловіка нема,
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
щоб пустиню та пущу насичувати, і щоб забезпечити вихід траві?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
Чи є батько в доща, чи хто краплі роси породив?
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
Із чиєї утроби лід вийшов, а іній небесний хто його породив?
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
Як камінь, тужавіють води, а поверхня безодні ховається.
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
Чи зв'яжеш ти зав'язки Волосожару, чи розв'яжеш віжки в Оріона?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
Чи виведеш часу свого Зодіяка, чи Воза з синами його попровадиш?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
Чи ти знаєш устави небес? Чи ти покладеш на землі їхню владу?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
Чи підіймеш свій голос до хмар, і багато води тебе вкриє?
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
Чи блискавки ти посилаєш, і підуть вони, й тобі скажуть Ось ми?
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
Хто мудрість вкладає людині в нутро? Або хто дає серцеві розум?
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
Хто мудрістю хмари зрахує, і хто може затримати небесні посуди,
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
коли порох зливається в зливки, а кавалки злипаються?
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
Чи здобич левиці ти зловиш, і заспокоїш життя левчуків,
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
як вони по леговищах туляться, на чатах сидять по кущах?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
Хто готує для крука поживу його, як до Бога кричать його діти, як без їжі блукають вони?