Job 16

A odpovídaje Job, řekl:
А Йов відповів та й сказав:
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Чув я такого багато, даремні розрадники всі ви!
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
Чи настане кінець вітряним цим словам? Або що зміцнило тебе, що так відповідаєш?
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
І я говорив би, як ви, якби ви на місці моєму були, я додав би словами на вас, і головою своєю кивав би на вас,
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
устами своїми зміцняв би я вас, і не стримав би рух своїх губ на розраду!
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Якщо я говоритиму, біль мій не стримається, а якщо перестану, що відійде від мене?
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
Та тепер ось Він змучив мене: Всю громаду мою Ти спустошив,
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
і поморщив мене, і це стало за свідчення, і змарнілість моя проти мене повстала, і очевидьки мені докоряє!
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
Його гнів мене шарпає та ненавидить мене, скрегоче на мене зубами своїми, мій ворог вигострює очі свої проти мене...
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
Вони пащі свої роззявляють на мене, б'ють ганебно по щоках мене, збираються разом на мене:
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
Бог злочинцеві видав мене, і кинув у руки безбожних мене...
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
Спокійний я був, та тремтячим мене Він зробив... І за шию вхопив Він мене й розторощив мене, та й поставив мене Собі ціллю:
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Його стрільці мене оточили, розриває нирки мої Він не жалівши, мою жовч виливає на землю...
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Він робить пролім на проломі в мені, Він на мене біжить, як силач...
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Верету пошив я на шкіру свою та під порох знизив свою голову...
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Зашарілось обличчя моє від плачу, й на повіках моїх залягла смертна тінь,
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
хоч насильства немає в долонях моїх, і чиста молитва моя!
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Не прикрий, земле, крови моєї, і хай місця не буде для зойку мого,
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
бо тепер ось на небі мій Свідок, Самовидець мій на висоті...
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Глузливці мої, мої друзі, моє око до Бога сльозить,
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
і нехай Він дозволить людині змагання із Богом, як між сином людським і ближнім його,
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
бо почислені роки минуть, і піду я дорогою, та й не вернусь...