Psalms 137

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

Επι των ποταμων Βαβυλωνος, εκει εκαθισαμεν και εκλαυσαμεν, οτε ενεθυμηθημεν την Σιων.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

Επι τας ιτεας εν μεσω αυτης εκρεμασαμεν τας κιθαρας ημων.

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

Διοτι οι αιχμαλωτισαντες ημας εκει εζητησαν παρ ημων λογους ασματων και οι ερημωσαντες ημας υμνον, λεγοντες, Ψαλατε εις ημας εκ των ωδων της Σιων.

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

Πως να ψαλωμεν την ωδην του Κυριου επι ξενης γης;

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

Εαν σε λησμονησω, Ιερουσαλημ, ας λησμονηση η δεξια μου

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

Ας κολληθη η γλωσσα μου εις τον ουρανισκον μου, εαν δεν σε ενθυμωμαι εαν δεν προταξω την Ιερουσαλημ εις την αρχην της ευφροσυνης μου

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

Μνησθητι, Κυριε, των υιων Εδωμ, οιτινες την ημεραν της Ιερουσαλημ ελεγον, Κατεδαφισατε, κατεδαφισατε αυτην εως των θεμελιων αυτης.

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

Θυγατηρ Βαβυλωνος, η μελλουσα να ερημωθης, μακαριος οστις σοι ανταποδωση την ανταμοιβην των οσα επραξας εις ημας

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Μακαριος οστις πιαση και ριψη τα νηπια σου επι την πετραν