Proverbs 8

Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

Δεν κραζει η σοφια; και δεν εκπεμπει την φωνην αυτης η συνεσις;

Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

Ισταται επι της κορυφης των υψηλων τοπων, υπερ την οδον, εν τω μεσω των τριοδων.

U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

Κραζει πλησιον των πυλων, εν τη εισοδω της πολεως, εν τη εισοδω των θυρων

Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

προς εσας, ανθρωποι, κραζω και η φωνη μου εκπεμπεται προς τους υιους των ανθρωπων.

Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

Απλοι, νοησατε φρονησιν και αφρονες, αποκτησατε νοημονα καρδιαν.

Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

Ακουσατε διοτι θελω λαλησει πραγματα εξοχα, και τα χειλη μου θελουσι προφερει ορθα.

Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

Διοτι αληθειαν θελει λαλησει ο λαρυγξ μου τα δε χειλη μου βδελυττονται την ασεβειαν.

Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

Παντες οι λογοι του στοματος μου ειναι μετα δικαιοσυνης δεν υπαρχει εν αυτοις δολιον διεστραμμενον

Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

Παντες ειναι σαφεις εις τον νοουντα και ορθοι εις τους ευρισκοντας γνωσιν.

Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

Λαβετε την παιδειαν μου, και μη αργυριον και γνωσιν, μαλλον παρα χρυσιον εκλεκτον.

Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

Διοτι η σοφια ειναι καλητερα λιθων πολυτιμων και παντα τα επιθυμητα πραγματα δεν ειναι ανταξια αυτης.

Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

Εγω η σοφια κατοικω μετα της φρονησεως, και εφευρισκω γνωσιν συνετων βουλευματων.

Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

Ο φοβος του Κυριου ειναι να μιση τις το κακον αλαζονειαν και αυθαδειαν και πονηραν οδον και διεστραμμενον στομα εγω μισω.

Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

Εμου ειναι η βουλη και η ασφαλεια εγω ειμαι η συνεσις εμου η δυναμις.

Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

Δι εμου οι βασιλεις βασιλευουσι, και οι αρχοντες θεσπιζουσι δικαιοσυνην.

Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

Δι εμου οι ηγεμονες ηγεμονευουσι, και οι μεγιστανες, παντες οι κριται της γης

Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

Εγω τους εμε αγαπωντας αγαπω και οι ζητουντες με θελουσι με ευρει.

Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

Πλουτος και δοξα ειναι μετ εμου, αγαθα διαμενοντα και δικαιοσυνη.

Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

Οι καρποι μου ειναι καλητεροι χρυσιου και χρυσιου καθαρου και τα γεννηματα μου, εκλεκτου αργυριου.

Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

Περιπατω εν οδω δικαιοσυνης, αναμεσον των τριβων της κρισεως,

Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

δια να καμω τους αγαπωντας με να κληρονομησωσιν αγαθα, και να γεμισω τους θησαυρους αυτων.

Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

Ο Κυριος με ειχεν εν τη αρχη των οδων αυτου, προ των εργων αυτου, απ αιωνος.

Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

Προ του αιωνος με εχρισεν, απ αρχης, πριν υπαρξη η γη.

Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

Εγεννηθην οτε δεν ησαν αι αβυσσοι, οτε δεν υπηρχον αι πηγαι αι αναβρυουσαι υδατα

Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

Πριν τα ορη θεμελιωθωσι, προ των λοφων, εγω εγεννηθην

Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

ενω δεν ειχεν ετι καμει την γην ουτε πεδιαδας, ουτε κορυφας χωματων της οικουμενης.

Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

Οτε ητοιμαζε τους ουρανους, εγω ημην εκει οτε περιεγραφε καμαραν υπερανω του προσωπου της αβυσσου

Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

οτε εστερεονε τον αιθερα επανω οτε ωχυρονε τας πηγας της αβυσσου

Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

οτε επεβαλλε τον νομον αυτου εις την θαλασσαν, να μη παραβωσι τα υδατα το προσταγμα αυτου οτε διεταττε τα θεμελια της γης

Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

τοτε ημην πλησιον αυτου δημιουργουσα και εγω ημην καθ ημεραν η τρυφη αυτου, ευφραινομενη παντοτε ενωπιον αυτου,

Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

ευφραινομενη εν τη οικουμενη της γης αυτου και η τρυφη μου ητο μετα των υιων των ανθρωπων.

A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

Τωρα λοιπον ακουσατε μου, ω τεκνα διοτι μακαριοι οι φυλαττοντες τας οδους μου.

Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

Ακουσατε παιδειαν και γενεσθε σοφοι, και μη αποδοκιμαζετε αυτην.

Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

Μακαριος ο ανθρωπος, οστις μου ακουση, αγρυπνων καθ ημεραν εν ταις πυλαις μου, περιμενων εις τους παραστατας των θυρων μου

Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

διοτι οστις ευρη εμε, θελει ευρει ζωην, και θελει λαβει χαριν παρα Κυριου.

Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

Οστις ομως αμαρτηση εις εμε, την εαυτου ψυχην αδικει παντες οι μισουντες με αγαπωσι θανατον.