Job 22

A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

Και απεκριθη Ελιφας ο Θαιμανιτης και ειπε

Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

Δυναται ανθρωπος να ωφεληση τον Θεον, διοτι φρονιμος ων δυναται να ωφελη εαυτον;

Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

Ειναι ευχαριστησις εις τον Παντοδυναμον, εαν ησαι δικαιος; η κερδος, εαν καθιστας αμεμπτους τας οδους σου;

Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

Μηπως φοβουμενος σε θελει σε ελεγξει και θελει ελθει εις κρισιν μετα σου;

Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

Η κακια σου δεν ειναι μεγαλη; και αι ανομιαι σου απειροι;

Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

Διοτι ελαβες ενεχυρον παρα του αδελφου σου αναιτιως και εστερησας τους γυμνους απο του ενδυματος αυτων.

Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

Δεν εποτισας υδωρ τον διψωντα, και ηρνηθης αρτον εις τον πεινωντα.

Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

Ο δε ισχυρος ανθρωπος απελαμβανε την γην και ο περιβλεπτος κατωκει εν αυτη.

Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

Χηρας απεβαλες αβοηθητους, και οι βραχιονες των ορφανων συνετριβησαν υπο σου.

A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

Δια τουτο παγιδες σε περιεκυκλωσαν, και φοβος αιφνιδιος σε ταραττει

Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

και σκοτος, ωστε δεν βλεπεις και πλημμυρα υδατων σε σκεπαζει.

Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

Δεν ειναι ο Θεος εν τοις υψηλοις του ουρανου; και θεωρησον το υψος των αστρων, ποσον υψηλα ειναι

Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

Και συ λεγεις, Τι γνωριζει ο Θεος; δυναται να κρινη δια του γνοφου;

Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

Νεφη αποκρυπτουσιν αυτον, και δεν βλεπει, και τον γυρον του ουρανου διαπορευεται.

Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

Μηπως θελεις φυλαξει την παντοτεινην οδον, την οποιαν επατησαν οι ανομοι;

Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

Οιτινες αφηρπασθησαν αωρως, και το θεμελιον αυτων κατεποντισε χειμαρρος

Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

οιτινες ειπον προς τον Θεον, αποστηθι αφ ημων και τι θελει καμει ο Παντοδυναμος εις αυτους;

On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

Αλλ αυτος ενεπλησεν αγαθων τους οικους αυτων πλην μακραν απ εμου η βουλη των ασεβων.

Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

Οι δικαιοι βλεπουσι και αγαλλονται και οι αθωοι μυκτηριζουσιν αυτους.

Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

Η μεν περιουσια ημων δεν ηφανισθη, το υπολοιπον ομως αυτων κατατρωγει πυρ.

Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

Οικειωθητι λοιπον μετ αυτου και εσο εν ειρηνη ουτω θελει ελθει καλον εις σε.

Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

Δεχθητι λοιπον τον νομον εκ του στοματος αυτου, και βαλε τους λογους αυτου εν τη καρδια σου.

Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

Εαν επιστρεψης προς τον Παντοδυναμου, θελεις ανοικοδομηθη, εκδιωξας την ανομιαν μακραν απο των σκηνων σου.

Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

Και θελεις επισωρευσει το χρυσιον ως χωμα και το χρυσιον του Οφειρ ως τας πετρας των χειμαρρων.

Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

Και ο Παντοδυναμος θελει εισθαι ο υπερασπιστης σου, και θελεις εχει πληθος αργυριου.

A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

Διοτι τοτε θελεις ευφραινεσθε εις τον Παντοδυναμον, και θελεις υψωσει το προσωπον σου προς τον Θεον.

Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

Θελεις δεηθη αυτου, και θελει σου εισακουσει, και θελεις αποδωσει τας ευχας σου.

Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

Και ο, τι αποφασισης, θελει κατορθουσθαι εις σε και το φως θελει φεγγει επι τας οδους σου.

Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

Οταν ταπεινωθη τις, τοτε θελεις ειπει, Ειναι υψωσις διοτι θελει σωσει τον κεκυφοτα τους οφθαλμους.

Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

Θελει σωσει και τον μη αθωον ναι, δια της καθαροτητος των χειρων σου θελει σωθη.