Job 13

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

Ιδου, ταυτα παντα ειδεν ο οφθαλμος μου το ωτιον μου ηκουσε και ενοησε ταυτα.

Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

Καθως γνωριζετε σεις, γνωριζω και εγω δεν ειμαι κατωτερος υμων.

Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

Αλλ ομως θελω λαλησει προς τον Παντοδυναμον, και επιθυμω να διαλεχθω μετα του Θεου.

Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

Σεις δε εισθε εφευρεται ψευδους εισθε παντες ιατροι ανωφελεις.

Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

Ειθε να εσιωπατε πανταπασι και τουτο ηθελεν εισθαι εις εσας σοφια.

Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

Ακουσατε τωρα τους λογους μου, και προσεξατε εις τας δικαιολογιας των χειλεων μου.

Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

Θελετε λαλει αδικα υπερ του Θεου; και θελετε προφερει δολια υπερ αυτου;

Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

Θελετε καμει προσωποληψιαν υπερ αυτου; θελετε δικολογησει υπερ του Θεου;

Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

Ειναι καλον να σας εξιχνιαση; η καθως ανθρωπος περιγελα ανθρωπον, θελετε περιγελα αυτον;

V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

Εξαπαντος θελει σας εξελεγξει, εαν κρυφιως προσωποληπτητε.

Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

Το μεγαλειον αυτου δεν θελει σας τρομαξει, και ο φοβος αυτου πεσει εφ υμας;

Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

τα απομνημονευματα σας ισοδυναμουσι με κονιορτον, τα προπυργια σας με προπυργια χωματος.

Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

Σιωπησατε, αφησατε με, δια να λαλησω εγω, και ας ελθη επ εμε ο, τι δηποτε.

Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

δια τι πιανω τας σαρκας μου με τους οδοντας μου και βαλλω την ζωην μου εις την χειρα μου;

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Και αν με θανατονη, εγω θελω ελπιζει εις αυτον πλην θελω υπερασπισθη τας οδους μου ενωπιον αυτου.

Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

Αυτος μαλιστα θελει εισθαι η σωτηρια μου διοτι δεν θελει ελθει ενωπιον αυτου υποκριτης.

Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

Ακροασθητε προσεκτικως τον λογον μου, και την παραστασιν μου με τα ωτα σας.

Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

Ιδου τωρα, διεταξα την κρισιν μου εξευρω οτι εγω θελω δικαιωθη.

Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

Τις ειναι εκεινος οστις θελει αντιδιαλεχθη μετ εμου, δια να σιωπησω τωρα και να εκπνευσω;

Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

Μονον δυο μη καμης εις εμε τοτε δεν θελω κρυφθη απο του προσωπου σου

Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

την χειρα σου απομακρυνον απ εμου και ο φοβος σου ας μη με τρομαξη.

Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

Επειτα καλεσον, και εγω θελω αποκριθη η ας λαλησω, και αποκριθητι μοι.

Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

Ποσαι ειναι αι ανομιαι μου και αι αμαρτιαι μου; φανερωσον μοι το εγκλημα μου και την αμαρτιαν μου.

Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

Δια τι κρυπτεις το προσωπον σου και με θεωρεις ως εχθρον σου;

Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

Θελεις κατατριψει φυλλον φερομενον υπο του ανεμου; και θελεις κατατρεξει αχυρον ξηρον;

Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

Διοτι γραφεις πικριας εναντιον μου, και αποδιδεις εις εμε τας ανομιας της νεοτητος μου

A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

και βαλλεις τους ποδας μου εις δεσμα, και παραφυλαττεις πασας τας οδους μου σημειονεις τα ιχνη των ποδων εμου

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

οστις φθειρεται ως πραγμα σεσηπος, ως ενδυμα σκωληκοβρωτον.