Psalms 77

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

Yüksek sesle Tanrı’ya yakarıyorum, Haykırıyorum beni duysun diye.

Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

Sıkıntılı günümde Rab’be yönelir, Gece hiç durmadan ellerimi açarım, Gönlüm avunmaz bir türlü.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

Tanrı’yı anımsayınca inlerim, Düşündükçe içim daralır. Sela

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

Açık tutuyorsun göz kapaklarımı, Sıkıntıdan konuşamıyorum.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

Geçmiş günleri, Yıllar öncesini düşünüyorum.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

Gece ilahilerimi anacağım, Kendi kendimle konuşacağım, İnceden inceye soracağım:

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

“Rab sonsuza dek mi bizi reddedecek? Lütfunu bir daha göstermeyecek mi?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

Sevgisi sonsuza dek mi yok oldu? Sözü geçerli değil mi artık?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Tanrı unuttu mu acımayı? Sevecenliğinin yerini öfke mi aldı?” Sela

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

Sonra kendi kendime, “İşte benim derdim bu!” dedim, “Yüceler Yücesi gücünü göstermiyor artık.”

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

RAB’bin işlerini anacağım, Evet, geçmişteki harikalarını anacağım.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

Yaptıkları üzerinde derin derin düşüneceğim, Bütün işlerinin üzerinde dikkatle duracağım.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

Ey Tanrı, yolun kutsaldır! Hangi ilah Tanrı kadar uludur?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

Harikalar yaratan Tanrı sensin, Halklar arasında gücünü gösterdin.

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

Güçlü bileğinle kendi halkını, Yakup ve Yusuf oğullarını kurtardın. Sela

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

Sular seni görünce, ey Tanrı, Sular seni görünce çalkalandı, Enginler titredi.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

Bulutlar suyunu boşalttı, Gökler gürledi, Her yanda okların uçuştu.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

Kasırgada gürleyişin duyuldu, Şimşekler dünyayı aydınlattı, Yer titreyip sarsıldı.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

Kendine denizde, Derin sularda yollar açtın, Ama ayak izlerin belli değildi.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]

Musa ve Harun’un eliyle Halkını bir sürü gibi güttün.