Psalms 74

Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

Ey Tanrı, neden bizi sonsuza dek reddettin? Niçin otlağının koyunlarına karşı öfken tütmekte?

Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

Anımsa geçmişte sahiplendiğin topluluğu, Kendi halkın olsun diye kurtardığın oymağı Ve üzerine konut kurduğun Siyon Dağı’nı.

Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

Yönelt adımlarını şu onarılmaz yıkıntılara doğru, Düşman kutsal yerdeki her şeyi yıktı.

Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

Düşmanların bizimle buluştuğun yerde kükredi, Zafer simgesi olarak kendi bayraklarını dikti.

Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

Gür bir ormana Baltayla dalar gibiydiler.

A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

Baltayla, balyozla kırdılar, Bütün oymaları.

Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

Ateşe verdiler tapınağını, Yerle bir edip kutsallığını bozdular Adının yaşadığı konutun.

Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

İçlerinden, “Hepsini ezelim!” dediler. Ülkede Tanrı’yla buluşma yerlerinin tümünü yaktılar.

Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

Artık kutsal simgelerimizi görmüyoruz, Peygamberler de yok oldu, İçimizden kimse bilmiyor ne zamana dek...

I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

Ey Tanrı, ne zamana dek düşman sana sövecek, Hasmın senin adını hor görecek?

Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

Niçin geri çekiyorsun elini? Çıkar sağ elini bağrından, yok et onları!

Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

Ama geçmişten bu yana kralım sensin, ey Tanrı, Yeryüzünde kurtuluş sağladın.

Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

[] Gücünle denizi yardın, Canavarların kafasını sularda parçaladın.

Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

Livyatan’ın başlarını ezdin, Çölde yaşayanlara onu yem ettin.

Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

Kaynaklar, dereler fışkırttın, Sürekli akan ırmakları kuruttun.

Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

Gün senindir, gece de senin, Ay ve güneşi sen yerleştirdin,

Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

Yeryüzünün bütün sınırlarını sen saptadın, Yazı da kışı da yaratan sensin.

Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

Anımsa, ya RAB, düşmanın sana nasıl sövdüğünü, Akılsız bir halkın, adını nasıl hor gördüğünü.

Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

Canavara teslim etme kumrunun canını, Asla unutma düşkün kullarının yaşamını.

Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

Yaptığın antlaşmayı gözönüne al, Çünkü ülkenin her karanlık köşesi Zorbaların inleriyle dolmuş.

Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

Düşkünler boynu bükük geri çevrilmesin, Mazlumlar, yoksullar adına övgüler dizsin.

Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

Kalk, ey Tanrı, davanı savun! Anımsa akılsızların gün boyu sana nasıl sövdüğünü!

Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

Unutma hasımlarının yaygarasını, Sana başkaldıranların durmadan yükselen patırtısını!