Psalms 49

Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

Ey bütün halklar, dinleyin! Kulak verin hepiniz, ey dünyada yaşayanlar,

Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

Halk çocukları, bey çocukları, Zenginler, yoksullar!

Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

Bilgelik dökülecek ağzımdan, Anlayış sağlayacak içimdeki düşünceler,

Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

Kulak vereceğim özdeyişlere, Lirle yorumlayacağım bilmecemi.

Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

Niçin korkayım kötü günlerde Niyeti bozuk düşmanlarım çevremi sarınca?

I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

Onlar varlıklarına güvenir, Büyük servetleriyle böbürlenirler.

Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

Kimse kimsenin hayatının bedelini ödeyemez, Tanrı’ya fidye veremez.

Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

Çünkü hayatın fidyesi büyüktür, Kimse ödemeye yeltenmemeli.

(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

Böyle olmasa, Sonsuza dek yaşar insan, Mezar yüzü görmez.

Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

Kuşkusuz herkes biliyor bilgelerin öldüğünü, Aptallarla budalaların yok olduğunu. Mallarını başkalarına bırakıyorlar.

Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

Mezarları, sonsuza dek evleri, Kuşaklar boyu konutları olacak, Topraklarına kendi adlarını verseler bile.

Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

Bütün gösterişine karşın geçicidir insan, Ölüp giden hayvanlar gibi.

Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

Budalaların yolu, Onların sözünü onaylayanların sonu budur. Sela

Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

Sürü gibi ölüler diyarına sürülecekler, Ölüm güdecek onları. Tan ağarınca doğrular onlara egemen olacak, Cesetleri çürüyecek, Ölüler diyarı onlara konut olacak.

Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

Ama Tanrı beni Ölüler diyarının pençesinden kurtaracak Ve yanına alacak. Sela

Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

Korkma biri zenginleşirse, Evinin görkemi artarsa.

Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

Çünkü ölünce hiçbir şey götüremez, Görkemi onunla mezara gitmez.

Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

Yaşarken kendini mutlu saysa bile, Başarılı olunca övülse bile.

Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

Atalarının kuşağına katılacak, Onlar ki asla ışık yüzü görmeyecekler.

A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

Bütün gösterişine karşın anlayışsızdır insan, Ölüp giden hayvanlar gibi.