Psalms 147

Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
RAB’be övgüler sunun! Ne güzel, ne hoş Tanrımız’ı ilahilerle övmek! O’na övgü yaraşır.
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
RAB yeniden kuruyor Yeruşalim’i, Bir araya topluyor İsrail’in sürgünlerini.
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
O kırık kalplileri iyileştirir, Yaralarını sarar.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
[] Yıldızların sayısını belirler, Her birini adıyla çağırır.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
Rabbimiz büyük ve çok güçlüdür, Sınırsızdır anlayışı.
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
RAB mazlumlara yardım eder, Kötüleri yere çalar.
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
RAB’be şükran ezgileri okuyun, Tanrımız’ı lirle, ilahilerle övün.
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
O’dur gökleri bulutlarla kaplayan, Yeryüzüne yağmur sağlayan, Dağlarda ot bitiren.
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
O yiyecek sağlar hayvanlara, Bağrışan kuzgun yavrularına.
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
Ne atın gücünden zevk alır, Ne de insanın yiğitliğinden hoşlanır.
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
RAB kendisinden korkanlardan, Sevgisine umut bağlayanlardan hoşlanır.
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
RAB’bi yücelt, ey Yeruşalim! Tanrın’a övgüler sun, ey Siyon!
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
Çünkü senin kapılarının kol demirlerine güç katar, İçindeki halkı kutsar.
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
Sınırlarını esenlik içinde tutar, Seni en iyi buğdayla doyurur.
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
Yeryüzüne buyruğunu gönderir, Sözü çarçabuk yayılır.
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
Yapağı gibi kar yağdırır, Kırağıyı kül gibi saçar.
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
Aşağıya iri iri dolu savurur, Kim dayanabilir soğuğuna?
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
Buyruk verir, eritir buzları, Rüzgarını estirir, sular akmaya başlar.
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
Sözünü Yakup soyuna, Kurallarını, ilkelerini İsrail’e bildirir.
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
Başka hiçbir ulus için yapmadı bunu, Onlar O’nun ilkelerini bilmezler. RAB’be övgüler sunun!