Proverbs 4

Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.

Çocuklarım, babanızın uyarılarına kulak verin. Dikkat edin ki anlayışlı olasınız.

Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.

Çünkü size iyi ders veriyorum, Ayrılmayın öğrettiğimden.

Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,

Ben bir çocukken babamın evinde, Annemin körpecik tek yavrusuyken,

On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.

Babam bana şunu öğretti: “Söylediklerime yürekten sarıl, Buyruklarımı yerine getir ki yaşayasın.

Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.

Bilgeliği ve aklı sahiplen, Söylediklerimi unutma, onlardan sapma.

Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.

Bilgelikten ayrılma, o seni korur. Sev onu, seni gözetir.

Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.

Bilgeliğe ilk adım onu sahiplenmektir. Bütün servetine mal olsa da akla sahip çık.

Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.

Onu el üstünde tut, o da seni yüceltecek, Ona sarılırsan seni onurlandıracak.

Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.

Başına zarif bir çelenk, Görkemli bir taç giydirecektir.”

Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.

Dinle oğlum, sözlerimi benimse ki, Uzasın ömrün.

Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.

Seni bilgelik yolunda eğitir, Doğru yollara yöneltirim.

Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.

Ayakların takılmadan yürür, Sürçmeden koşarsın.

Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.

Aldığın terbiyeye sarıl, bırakma, Onu uygula, çünkü odur yaşamın.

Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

Kötülerin yoluna ayak basma, Yürüme alçakların yolunda,

Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.

O yoldan sakın, yakınından bile geçme, Yönünü değiştirip geç.

Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,

Çünkü kötülük etmedikçe uyuyamaz onlar, Uykuları kaçar saptırmadıkça birilerini.

Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.

Yedikleri ekmek kötülük, İçtikleri şarap zorbalık ürünüdür.

Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.

Oysa doğruların yolu şafak ışığı gibidir, Giderek öğle güneşinin parlaklığına erişir.

Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

Kötülerin yoluysa zifiri karanlık gibidir, Neden tökezlediklerini bilmezler.

Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.

Oğlum, sözlerime dikkat et, Dediklerime kulak ver.

Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.

Aklından çıkmasın bunlar, Onları yüreğinde sakla.

Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.

Çünkü onları bulan için yaşam, Bedeni için şifadır bunlar.

Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.

Her şeyden önce de yüreğini koru, Çünkü yaşam ondan kaynaklanır.

Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.

Yalan çıkmasın ağzından, Uzak tut dudaklarını sapık sözlerden.

Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

Gözlerin hep ileriye baksın, Dosdoğru önüne!

Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.

[] Gideceğin yolu düzle, O zaman bütün işlerin sağlam olur.

Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.

Sapma sağa sola, Ayağını kötülükten uzak tut.