Proverbs 30

Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.

Massalı Yake oğlu Agur’un sözleri: Bu adam şöyle diyor: “Yoruldum, ey Tanrım, yoruldum ve tükendim.

Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,

Gerçekten ben insanların en cahiliyim, Bende insan aklı yok.

Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.

Bilgeliği öğrenmedim, Kutsal Olan’a ilişkin bilgiden de yoksunum.

Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?

Kim göklere çıkıp indi? Kim yeli avuçlarında topladı? Suları giysisiyle sarıp sarmalayan kim? Kim belirledi dünyanın sınırlarını? Adı nedir, oğlunun adı nedir, biliyorsan söyle!

Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

Tanrı’nın her sözü güvenilirdir, O kendisine sığınan herkese kalkandır.

Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

O’nun sözüne bir şey katma, Yoksa seni azarlar, yalancı çıkarsın.

Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

Ey Tanrı, iki şey diledim senden: Ben ölmeden bunları esirgeme benden.

Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

Sahtekârlığı, yalanı benden uzak tut, Bana ne yoksulluk ne de zenginlik ver; Payıma düşen ekmeği ver, yeter.

Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

Yoksa bolluktan, ‘Kimmiş RAB?’ diye seni yadsır, Ya da yoksulluktan çalar Ve Tanrım’ın adını lekelemiş olurum.

Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.

“Köleyi efendisine çekiştirme, Yoksa sana lanet eder, sen de suçlu çıkarsın.

Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

Öyleleri var ki, babalarına lanet eder, Annelerine değer vermezler.

Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.

Öyleleri var ki, kendilerini tertemiz sanırlar, Oysa kötülüklerinden arınmış değiller.

Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.

Öyleleri var ki, kendilerinden üstün kimse yok sanır, Herkese tepeden bakarlar.

Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.

Öyleleri var ki, dişleri kılıç, çeneleri bıçaktır, Mazlumlarla yoksulları yutup yeryüzünden yok ederler.

Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:

Sülüğün iki kızı vardır, adları ‘Ver, ver’ dir. Hiç doymayan üç şey, ‘Yeter’ demeyen dört şey vardır:

Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.

Ölüler diyarı, kısır rahim, Suya doymayan toprak ve ‘Yeter’ demeyen ateş.

Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.

Babasıyla alay edenin, annesinin sözünü hor görenin Gözünü vadideki kargalar oyacak; O akbabalara yem olacak.

Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:

Aklımın ermediği üç şey, Anlamadığım dört şey var:

Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.

Kartalın gökyüzünde, Yılanın kayada, Geminin denizde izlediği yol Ve erkeğin genç kızla tuttuğu yol.

Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.

Zina eden kadının yolu da şöyledir: Yer, ağzını siler, Sonra da, ‘Suç işlemedim’ der.

Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:

Yeryüzü üç şeyin altında sarsılır; Katlanamadığı dört şey vardır:

Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;

Kölenin kral olması, Budalanın doyması,

Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.

Nefret edilen kadının evlenmesi Ve hizmetçinin hanımının yerine geçmesi.

Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:

“Dünyada dört küçük yaratık var ki, Çok bilgece davranırlar:

Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;

Karıncalar güçlü olmayan bir topluluktur, Ama yiyeceklerini yazdan biriktirirler.

Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;

Kaya tavşanları da güçsüz bir topluluktur, Ama yuvalarını kaya kovuklarında yaparlar.

Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;

Çekirgelerin kralı yoktur, Ama bölük bölük ilerlerler.

Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.

Kertenkele elle bile yakalanır, Ama kral saraylarında bulunur.

Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:

“Yürüyüşü gösterişli üç yaratık, Davranışı gösterişli dört yaratık var:

Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;

Hayvanların en güçlüsü olan Ve hiçbir şeyin önünde pes etmeyen aslan,

Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.

Tazı, teke Ve ordusunun başındaki kral.

Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.

“Eğer budala gibi kendini yücelttinse Ya da kötülük tasarladınsa, Dur ve düşün!

Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.

Çünkü nasıl sütü dövünce tereyağı, Burnu sıkınca kan çıkarsa, Öfkeyi kurcalayınca da kavga çıkar.”