Lamentations 3

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

RAB’bin gazap değneği altında acı çeken adam benim.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

Beni güttü, Işıkta değil karanlıkta yürüttü.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

Evet, dönüp dönüp bütün gün bana elini kaldırıyor.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

Etimi, derimi yıprattı, kemiklerimi kırdı.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

Beni kuşattı, Acı ve zahmetle sardı çevremi.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

Çoktan ölmüş ölüler gibi Beni karanlıkta yaşattı.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

Çevreme duvar çekti, dışarı çıkamıyorum, Zincirimi ağırlaştırdı.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

Feryat edip yardım isteyince de Duama set çekiyor.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

Yontma taşlarla yollarımı kesti, Dolaştırdı yollarımı.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

Benim için O pusuya yatmış bir ayı, Gizlenmiş bir aslandır.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

Yollarımı saptırdı, paraladı, Mahvetti beni.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

Yayını gerdi, okunu savurmak için Beni nişangah olarak dikti.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

Oklarını böbreklerime sapladı.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

Halkımın önünde gülünç düştüm, Gün boyu alay konusu oldum türkülerine.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

Beni acıya doyurdu, Bana doyasıya pelinsuyu içirdi.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

Dişlerimi çakıl taşlarıyla kırdı, Kül içinde diz çöktürdü bana.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

Esenlik yüzü görmedi canım, Mutluluğu unuttum.

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

Bu yüzden diyorum ki, “Dermanım tükendi, RAB’den umudum kesildi.”

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

Acımı, başıboşluğumu, Pelinotuyla ödü anımsa!

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

Hâlâ onları düşünmekte Ve sıkılmaktayım.

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

Ama şunu anımsadıkça umutlanıyorum:

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

RAB’bin sevgisi hiç tükenmez, Merhameti asla son bulmaz;

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

Her sabah tazelenir onlar, Sadakatin büyüktür.

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

“Benim payıma düşen RAB’dir” diyor canım, “Bu yüzden O’na umut bağlıyorum.”

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

RAB kendisini bekleyenler, O’nu arayan canlar için iyidir.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

RAB’bin kurtarışını sessizce beklemek iyidir.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

İnsan için boyunduruğu gençken taşımak iyidir.

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

RAB insana boyunduruk takınca, İnsan tek başına oturup susmalı;

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

Umudunu kesmeden yere kapanmalı,

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

Kendisine vurana yanağını dönüp Utanca doymalı;

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

Çünkü Rab kimseyi sonsuza dek geri çevirmez.

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

Dert verse de, Büyük sevgisinden ötürü yine merhamet eder;

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

Çünkü isteyerek acı çektirmez, İnsanları üzmez.

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

Ülkedeki bütün tutsakları ayak altında ezmeyi,

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

Yüceler Yücesi’nin huzurunda insan hakkını saptırmayı,

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

Davasında insana haksızlık etmeyi Rab doğru bulmaz.

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

Rab buyurmadıkça kim bir şey söyler de yerine gelir?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

İyilikler gibi felaketler de Yüceler Yücesi’nin ağzından çıkmıyor mu?

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

İnsan, yaşayan insan Niçin günahlarının cezasından yakınır?

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

Davranışlarımızı sınayıp gözden geçirelim, Yine RAB’be dönelim.

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

Ellerimizin yanısıra yüreklerimizi de göklerdeki Tanrı’ya açalım:

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

“Biz karşı çıkıp başkaldırdık, Sen bağışlamadın.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

Öfkeyle örtünüp bizi kovaladın, Acımadan öldürdün.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

Dualar sana erişmesin diye Bulutları örtündün.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

Uluslar arasında bizi pisliğe, süprüntüye çevirdin.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

Düşmanlarımızın hepsi bizimle alay etti.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

Dehşet ve çukur, kırgın ve yıkım çıktı önümüze.”

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

Kırılan halkım yüzünden Gözlerimden sel gibi yaşlar akıyor.

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

Durup dinmeden yaş boşanıyor gözümden,

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

RAB göklerden bakıp görünceye dek.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

Kentimdeki kızların halini gördükçe Yüreğim sızlıyor.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

Boş yere bana düşman olanlar bir kuş gibi avladılar beni.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

Beni sarnıca atıp öldürmek istediler, Üzerime taş attılar.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

Sular başımdan aştı, “Tükendim” dedim.

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

Sarnıcın dibinden seni adınla çağırdım, ya RAB;

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

Sesimi, “Ahıma, çağrıma kulağını kapama!” dediğimi duydun.

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

Seni çağırınca yaklaşıp, “Korkma!” dedin.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

Davamı sen savundun, ya Rab, Canımı kurtardın.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

Bana yapılan haksızlığı gördün, ya RAB, Davamı sen gör.

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

Benden nasıl öç aldıklarını, Bana nasıl dolap çevirdiklerini gördün.

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

Aşağılamalarını, ya RAB, Çevirdikleri bütün dolapları, Bana saldıranların dediklerini, Gün boyu söylendiklerini duydun.

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

Aşağılamalarını, ya RAB, Çevirdikleri bütün dolapları, Bana saldıranların dediklerini, Gün boyu söylendiklerini duydun.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

Oturup kalkışlarına bak, Alay konusu oldum türkülerine.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

Yaptıklarının karşılığını ver, ya RAB.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

İnat etmelerini sağla, Lanetin üzerlerinden eksilmesin.

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.

Göklerinin altından öfkeyle kovala, yok et onları, ya RAB.