Job 5

Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
“Haydi çağır, seni yanıtlayan çıkacak mı? Meleklerin hangisine yöneleceksin?
Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
Aptalı üzüntü öldürür, Budalayı kıskançlık bitirir.
Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
Ben aptalın kök saldığını görünce, Hemen yurduna lanet ettim.
Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
Çocukları güvenlikten uzak, Mahkeme kapısında ezilir, Savunan çıkmaz.
Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
Ürününü açlar yer, Dikenler arasındakini bile toplarlar; Mallarını susamışlar yutmak ister.
Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
Çünkü dert topraktan çıkmaz, Sıkıntı yerden bitmez.
Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
Havaya uçuşan kıvılcımlar gibi Sıkıntı çekmek için doğar insan.
Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
“Oysa ben Tanrı’ya yönelir, Davamı O’na bırakırdım.
Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
Anlayamadığımız büyük işler, Sayısız şaşılası işler yapan O’dur.
Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
Yeryüzüne yağmur yağdırır, Tarlalara sular gönderir.
Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
Düşkünleri yükseltir, Yaslıları esenliğe çıkarır.
Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
Kurnazların oyununu bozar, Düzenlerini gerçekleştiremesinler diye.
Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
[] Bilgeleri kurnazlıklarında yakalar, Düzenbazların oyunu son bulur.
Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
Gündüz karanlığa toslar, Öğlen, geceymiş gibi el yordamıyla ararlar.
Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
Yoksulu onların kılıç gibi ağzından Ve güçlünün elinden O kurtarır.
Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
Yoksul umutlanır, Haksızlık ağzını kapar.
Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
[] “İşte, ne mutlu Tanrı’nın eğittiği insana! Bu yüzden Her Şeye Gücü Yeten’in yola getirişini küçümseme.
Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
Çünkü O hem yaralar hem sarar, O incitir, ama elleri sağaltır.
Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
Altı kez sıkıntıya düşsen seni kurtarır, Yedinci kez de sana zarar vermez.
V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
Kıtlıkta ölümden, Savaşta kılıçtan seni O koruyacak.
Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
Kamçılayan dillerden uzak kalacak, Yıkım gelince korkmayacaksın.
Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
Yıkıma, açlığa gülüp geçecek, Yabanıl hayvanlardan ürkmeyeceksin.
Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
Çünkü tarladaki taşlarla anlaşacaksın, Yabanıl hayvanlar seninle barışacak.
A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
Çadırının güvenlik içinde olduğunu bilecek, Yurdunu yoklayınca eksik bulmayacaksın.
Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
Çocuklarının çoğalacağını bileceksin, Soyun ot gibi bitecek.
Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
Zamanında toplanan demetler gibi, Mezara dinç gireceksin.
Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
“İşte araştırdık, doğrudur, Onun için bunu dinle ve belle.”