Job 37

Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
“Yüreğim titrer buna, Yerinden oynar.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Dinleyin, gürleyen sesini dinleyin, Ağzından çıkan sesi!
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Şimşeğini göğün altındaki her yere, Yeryüzünün dört bucağına salar.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Ardından bir ses gümbürder, Görkemli sesiyle gürler. Sesi duyulunca şimşekleri alıkoymaz.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Tanrı’nın sesi şaşılacak biçimde gürler, O, anlayışımızın ötesinde büyük işler yapar.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Çünkü kara, ‘Yere düş’ der, Sağanağa, ‘Bütün şiddetinle boşal.’
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Yarattığı bütün insanlar ne yaptığını bilsin diye, Herkese işini bıraktırır.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Hayvanlar kovuklarına girer, İnlerinde otururlar.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Kasırga yuvasından kopar, Soğuk saçılan rüzgarlardan.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
Tanrı’nın soluğu suları dondurur, Geniş sular buz tutar.
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Bulutlara nem yükler, Şimşeğini her yana yayar.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Yeryüzünde ne buyurursa yapmak üzere Bulutlar O’nun istediği yönde döner durur.
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Ya insanları cezalandırmak Ya da yeryüzünü sulayıp sevgisini göstermek için Yağmur gönderir.
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
“Dinle, Eyüp, Dur da düşün Tanrı’nın şaşılası işlerini.
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Tanrı’nın bulutları nasıl düzenlediğini, Şimşeğini nasıl çaktırdığını biliyor musun?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Bulutların dengesini, Bilgisi kusursuz olanın şaşılası işlerini biliyor musun?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Dünyanın soluğu kesildiğinde Güneyin kavurucu rüzgarı altında Giysilerin seni terletmez mi?
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Dökme tunç bir ayna kadar sert olan gökkubbeyi O’nunla birlikte yayabilir misin?
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
“O’na ne söyleyeceğimizi öğret bize, Çünkü karanlık yüzünden sözümüze düzen veremiyoruz.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Konuşmak istediğim O’na söylenebilir mi? Kimse yutulmak ister mi?
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Rüzgar geçip göğü temizlediğinde Gökte parıldayan ışığa kimse bakamaz.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Altın parıltısı geliyor kuzeyden, Tanrı korkunç görkeme bürünmüş.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
Her Şeye Gücü Yeten’e biz ulaşamayız. Gücü yücedir, Adaleti ve eşsiz doğruluğuyla kimseyi ezmez.
Bu yüzden insanlar O’na saygı duyar, Çünkü O, bilgeleri dikkate almaz.”