Job 31

Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
“Gözlerimle antlaşma yaptım Şehvetle bir kıza bakmamak için.
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
Çünkü insanın yukarıdan, Tanrı’dan payı nedir, Yücelerden, Her Şeye Gücü Yeten’den mirası ne?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Kötüler için felaket, Haksızlık yapanlar için bela değil mi?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Yürüdüğüm yolları görmüyor mu, Attığım her adımı saymıyor mu?
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
“Eğer yalan yolunda yürüdümse, Ayağım hileye seğirttiyse,
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
–Tanrı beni doğru teraziyle tartsın, Kusursuz olduğumu görsün–
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
Adımım yoldan saptıysa, Yüreğim gözümü izlediyse, Ellerim pisliğe bulaştıysa,
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
Ektiğimi başkaları yesin, Ekinlerim kökünden sökülsün.
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
“Eğer gönlümü bir kadına kaptırdıysam, Komşumun kapısında pusuya yattıysam,
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
Karım başkasının buğdayını öğütsün, Onunla başka erkekler yatsın.
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
Çünkü bu utanç verici, Yargılanması gereken bir suç olurdu.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
Yıkım diyarına dek yakan bir ateştir o, Bütün ürünümü kökünden kavururdu.
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
“Benimle ters düştüklerinde Kölemin ve hizmetçimin hakkını yemişsem,
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
Tanrı yargıladığında ne yaparım? Hesap sorduğunda ne yanıt veririm?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
Beni ana karnında yaratan onu da yaratmadı mı? Rahimde bize biçim veren O değil mi?
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
“Eğer yoksulların dileğini geri çevirdimse, Dul kadının umudunu kırdımsa,
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
Ekmeğimi yalnız yedim, Öksüzle paylaşmadımsa,
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
Gençliğimden beri öksüzü baba gibi büyütmedimse, Doğduğumdan beri dul kadına yol göstermedimse,
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
Giysisi olmadığı için can çekişen birini Ya da örtüsü olmayan bir yoksulu gördüm de,
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
Koyunlarımın yünüyle ısıtmadıysam, O da içinden beni kutsamadıysa,
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
Mahkemede sözümün geçtiğini bilerek Öksüze el kaldırdımsa,
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
Kolum omuzumdan düşsün, Kol kemiğim kırılsın.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
Çünkü Tanrı’dan gelecek beladan korkarım, O’nun görkeminden ötürü böyle bir şey yapamam.
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
“Eğer umudumu altına bağladımsa, Saf altına, ‘Güvencim sensin’ dedimse,
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
Servetim çok, Varlığımı bileğimle kazandım diye sevindimse,
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
Işıldayan güneşe, Parıldayarak hareket eden aya bakıp da,
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
İçimden ayartıldımsa, Elim onlara taptığımı gösteren bir öpücük yolladıysa,
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
Bu da yargılanacak bir suç olurdu, Çünkü yücelerdeki Tanrı’yı yadsımış olurdum.
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
“Eğer düşmanımın yıkımına sevindim, Başına kötülük geldi diye keyiflendimse,
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
–Kimsenin canına lanet ederek Ağzımın günah işlemesine izin vermedim–
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
Evimdeki insanlar, ‘Eyüp’ün verdiği etle Karnını doyurmayan var mı?’ diye sormadıysa,
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
–Hiçbir yabancı geceyi sokakta geçirmezdi, Çünkü kapım her zaman yolculara açıktı–
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
Kalabalıktan çok korktuğum, Boyların aşağılamasından yıldığım, Susup dışarı çıkmadığım için Suçumu bağrımda gizleyip Adem gibi isyanımı örttümse,
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
Kalabalıktan çok korktuğum, Boyların aşağılamasından yıldığım, Susup dışarı çıkmadığım için Suçumu bağrımda gizleyip Adem gibi isyanımı örttümse,
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
-“Keşke beni dinleyen biri olsa! İşte savunmamı imzalıyorum, Her Şeye Gücü Yeten bana yanıt versin! Hasmımın yazdığı tomar elimde olsa,
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Kuşkusuz onu omuzumda taşır, Taç gibi başıma koyardım.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
Attığım her adımı ona bildirir, Kendisine bir önder gibi yaklaşırdım.–
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
“Toprağım bana feryat ediyorsa, Sabanın açtığı yarıklar bir ağızdan ağlıyorsa,
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
Ürününü para ödemeden yedimse Ya da üzerinde oturanların kalbini kırdımsa,
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]
Orada buğday yerine diken, Arpa yerine delice bitsin.” Eyüp’ün konuşması sona erdi.