Job 18

Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:
Şuahlı Bildat şöyle yanıtladı:
Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.
“Ne zaman bitecek bu sözler? Biraz anlayışlı olun da konuşalım.
Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.
Niçin hayvan yerine konuyoruz, Gözünüzde aptal sayılıyoruz?
Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?
Sen kendini öfkenle paralıyorsun, Senin uğruna dünyadan vaz mı geçilecek? Kayalar yerini mi değiştirecek?
Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.
“Evet, kötünün ışığı sönecek, Ateşinin alevi parlamayacak.
Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.
Çadırındaki ışık karanlığa dönecek, Yanındaki kandil sönecek.
Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.
Adımlarının gücü zayıflayacak, Kurduğu düzene kendi düşecek.
Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.
Ayakları onu ağa götürecek, Kendi ayağıyla tuzağa basacak.
Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.
Topuğu kapana girecek, Tuzak onu kapacak.
Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.
Toprağa gizlenmiş bir ilmek, Yoluna koyulmuş bir kapan bekliyor onu.
Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.
Dehşet saracak onu her yandan, Her adımında onu kovalayacak.
Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.
Gücünü kıtlık kemirecek, Tökezleyince, felaket yanında bitiverecek.
Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.
Derisini hastalık yiyecek, Kollarıyla bacaklarını ölüm yutacak.
Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.
Güvenli çadırından atılacak, Dehşet kralının önüne sürüklenecek.
V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.
Çadırında ateş oturacak, Yurdunun üzerine kükürt saçılacak.
Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.
Kökleri dipten kuruyacak, Dalları üstten solacak.
Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.
Ülkede anısı yok olacak, Adı dünyadan silinecek.
Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.
Işıktan karanlığa sürülecek, Dünyadan kovulacak.
Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.
Ne çocuğu ne torunu kalacak halkı arasında, Yaşadığı yerde kimsesi kalmayacak.
Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.
Batıdakiler onun yıkımına şaşacak, Doğudakiler dehşet içinde bakacak.
Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.
Evet, kötülerin yaşamı işte böyle son bulur, Tanrı’yı tanımayanların varacağı yer budur.”