Job 13

Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
“İşte, gözlerim her şeyi gördü, Kulağım duydu, anladı.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Sizin bildiğinizi ben de biliyorum, Sizden aşağı kalmam.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Ama ben Her Şeye Gücü Yeten’le konuşmak, Davamı Tanrı’yla tartışmak istiyorum.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Sizlerse yalan düzüyorsunuz, Hepiniz değersiz hekimlersiniz.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Keşke büsbütün sussanız! Sizin için bilgelik olurdu bu.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Şimdi davamı dinleyin, Yakınmama kulak verin.
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Tanrı adına haksızlık mı edeceksiniz? O’nun adına yalan mı söyleyeceksiniz?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
O’nun tarafını mı tutacaksınız? Tanrı’nın davasını mı savunacaksınız?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
Sizi sorguya çekerse, iyi mi olur? İnsanları aldattığınız gibi O’nu da mı aldatacaksınız?
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
Gizlice O’nun tarafını tutarsanız, Kuşkusuz sizi azarlar.
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
O’nun görkemi sizi yıldırmaz mı? Dehşeti üzerinize düşmez mi?
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
Anlattıklarınız kül kadar değersizdir, Savunduklarınızsa çamurdan farksız.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
“Susun, bırakın ben konuşayım, Başıma ne gelirse gelsin.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
Hayatım tehlikeye girecekse girsin, Canım zora düşecekse düşsün.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Beni öldürecek, umudum kalmadı, Hiç olmazsa yürüdüğüm yolun doğruluğunu yüzüne karşı savunayım.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Aslında bu benim kurtuluşum olacak, Çünkü tanrısız bir adam O’nun karşısına çıkamaz.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Sözlerimi iyi dinleyin, Kulaklarınızdan çıkmasın söyleyeceklerim.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
İşte davamı hazırladım, Haklı çıkacağımı biliyorum.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Kim suçlayacak beni? Biri varsa susar, son soluğumu veririm.
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
“Yalnız şu iki şeyi lütfet, Tanrım, O zaman kendimi senden gizlemeyeceğim:
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
Elini üstümden çek Ve dehşetinle beni yıldırma.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
Sonra beni çağır, yanıtlayayım, Ya da bırak ben konuşayım, sen yanıtla.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Suçlarım, günahlarım ne kadar? Bana suçumu, günahımı göster.
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
Niçin yüzünü gizliyorsun, Beni düşman gibi görüyorsun?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Rüzgarın sürüklediği yaprağa dönmüşüm, Beni mi korkutacaksın? Kuru samanı mı kovalayacaksın?
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
Çünkü hakkımda acı şeyler yazıyor, Gençliğimde işlediğim günahları bana miras veriyorsun.
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Ayaklarımı tomruğa vuruyor, Yollarımı gözetliyor, İzimi sürüyorsun.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
“Oysa insan telef olmuş, çürük bir şey, Güve yemiş giysi gibidir.