II Samuel 22

Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.

RAB, Davut’u bütün düşmanlarının ve Saul’un elinden kurtardığı gün Davut RAB’be şu ezgiyi okudu.

A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.

Şöyle dedi: “RAB benim kayam, sığınağım, kurtarıcımdır,

Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.

Tanrım, kayamdır, O’na sığınırım, Kalkanım, güçlü kurtarıcım, Korunağım, sığınacak yerimdir. Kurtarıcım, zorbalıktan beni sen kurtarırsın!

Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.

Övgüye değer RAB’be seslenir, Kurtulurum düşmanlarımdan.

Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.

Çünkü ölüm dalgaları beni kuşattı, Yıkım selleri bastı,

Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.

Ölüler diyarının bağları sardı, Ölüm tuzakları çıktı karşıma.

V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.

Sıkıntı içinde RAB’be yakardım, Tanrım’a seslendim. Tapınağından sesimi duydu, Haykırışım kulaklarına ulaştı.

Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

O zaman yeryüzü sarsılıp sallandı, Titreyip sarsıldı göklerin temelleri, Çünkü RAB öfkelenmişti.

Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.

Burnundan duman yükseldi, Ağzından kavurucu ateş Ve korlar fışkırdı.

Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

Kara buluta basarak Gökleri yarıp indi.

I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.

Bir Keruv’a binip uçtu, Rüzgarın kanatları üstünde belirdi.

Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.

Karanlığı örtündü, Kara bulutları kendine çardak yaptı.

Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.

Varlığının parıltısından Korlar savruluyordu.

Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.

RAB göklerden gürledi, Duyurdu sesini Yüceler Yücesi.

Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.

Savurup oklarını düşmanlarını dağıttı, Şimşek çaktırarak onları şaşkına çevirdi.

I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.

RAB’bin azarlamasından, Burnundan çıkan güçlü soluktan, Denizin dibi göründü, Yeryüzünün temelleri açığa çıktı.

Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.

RAB yukarıdan elini uzatıp tuttu, Çıkardı beni derin sulardan.

Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

Beni zorlu düşmanımdan, Benden nefret edenlerden kurtardı, Çünkü onlar benden daha güçlüydü.

Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

Felaket günümde karşıma dikildiler, Ama RAB bana destek oldu.

Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.

Beni huzura kavuşturdu, Kurtardı, çünkü benden hoşnut kaldı.

Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.

RAB doğruluğumun karşılığını verdi, Beni temiz ellerime göre ödüllendirdi.

Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

Çünkü RAB’bin yolunda yürüdüm, Tanrım’dan uzaklaşarak kötülük yapmadım.

Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.

O’nun bütün ilkelerini göz önünde tuttum, Kurallarından ayrılmadım.

A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.

O’nun önünde kusursuzdum, Suç işlemekten sakındım.

Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.

Bu yüzden RAB beni doğruluğuma Ve gözünde pak yaşayışıma göre ödüllendirdi.

Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.

Sadık kuluna sadakat gösterir, Kusursuz olana kusursuz davranırsın.

K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

Pak olanla pak olur, Eğriye eğri davranırsın.

Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.

Alçakgönüllüleri kurtarır, Gururluları gözler, gururunu kırarsın.

Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.

Ya RAB, ışığım sensin! Karanlığımı aydınlatırsın.

Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.

Desteğinle akıncılara saldırır, Seninle surları aşarım, Tanrım.

Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.

Tanrı’nın yolu kusursuzdur, RAB’bin sözü arıdır. O kendisine sığınan herkesin kalkanıdır.

Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?

Var mı RAB’den başka tanrı? Tanrımız’dan başka kaya var mı?

Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.

Sığınağım Tanrı’dır, Yolumu doğru kılan O’dur.

Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.

[] Ayaklar verdi bana, geyiklerinki gibi, Doruklarda tutar beni.

Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.

Bana savaşmayı öğretti, Kollarımla tunç bir yayı gereyim diye.

Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.

Bana zafer kalkanını bağışlarsın, Alçakgönüllülüğün beni yüceltir.

Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.

Bastığım yerleri genişletirsin, Burkulmaz bileklerim.

Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.

Düşmanlarımı kovalayıp yok ettim, Hepsi yok olmadan geri dönmedim.

Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.

Onları ezip yok ettim, kalkamaz oldular, Ayaklarımın altına serildiler.

Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.

Savaş için beni güçle donattın, Bana başkaldıranları önümde yere serdin.

Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.

Düşmanlarımı kaçmak zorunda bıraktın, Benden nefret edenleri yok ettim.

Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

Feryat ettiler, ama kurtaran çıkmadı; RAB’bi çağırdılar, ama O yanıt vermedi.

I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.

Yerin tozu gibi onları ezdim, Sokak çamuru gibi ayağımın altında çiğnedim.

Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.

Halkımın çekişmelerinden beni kurtardın, Uluslara önder olarak beni korudun, Tanımadığım halklar bana kulluk ediyor.

Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.

Yabancılar bana boyun eğiyor, Duyar duymaz sözümü dinliyorlar.

Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.

Yabancıların betleri benizleri attı, Titreyerek çıkıyorlar kalelerinden.

Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,

RAB yaşıyor! Kayam’a övgüler olsun! Yücelsin kurtarıcım, Kayam Tanrım!

Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.

O’dur öcümü alan, Halkları bana bağımlı kılan.

Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.

Düşmanlarımdan kurtarır, Başkaldıranlardan üstün kılar beni, Zorbaların elinden alır.

Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.

[] Bunun için uluslar arasında sana şükredeceğim, ya RAB, Adını ilahilerle öveceğim.

Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.

RAB kralını büyük zaferlere ulaştırır, Meshettiği krala, Davut’a ve soyuna Sonsuza dek sevgi gösterir.”