Psalms 81

Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.

För sångmästaren, till Gittít; av Asaf.

Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

 Höjen glädjerop till Gud, vår starkhet,  höjen jubel till Jakobs Gud.

Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

 Stämmen upp lovsång och låten pukor ljuda,  ljuvliga harpor tillsammans med psaltare.

Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

 Stöten i basun vid nymånaden,  vid fullmånen, på vår högtidsdag.

Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

 Ty detta är en stadga för Israel,  en Jakobs Guds rätt.

Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

 Det bestämde han till ett vittnesbörd i Josef,  när han drog ut mot Egyptens land.  Jag hör ett tal som är mig nytt:

Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

 »Jag lyfte bördan från hans skuldra,  hans händer blevo fria ifrån lastkorgen.

V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

 I nöden ropade du, och jag räddade dig;  jag svarade dig, höljd i tordön,  jag prövade dig vid Meribas vatten.  Sela.

Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

 Hör, mitt folk, och låt mig varna dig;  Israel, o att du ville höra mig!

A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

 Hos dig skall icke finnas någon annan gud,  och du skall ej tillbedja någon främmande gud.

Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

 Jag är HERREN, din Gud,  som har fört dig upp ur Egyptens land;  låt din mun vitt upp, så att jag får uppfylla den.

Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

 Men mitt folk ville ej höra min röst,  och Israel var mig icke till viljes.

A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

 Då lät jag dem gå i deras hjärtans hårdhet,  det fingo vandra efter sina egna rådslag.

Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

 O att mitt folk ville höra mig,  och att Israel ville vandra på mina vägar!

Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

 Då skulle jag snart kuva deras fiender  och vända min hand mot deras ovänner.

A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]

 De som hata HERREN skulle då visa honom underdånighet,  och hans folks tid skulle vara evinnerligen. [ (Psalms 81:17)  Och han skulle bespisa det med bästa vete;  ja, med honung ur klippan skulle jag mätta dig.» ]