Matthew 22

I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Och Jesus begynte åter tala till dem i liknelser och sade:
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
»Med himmelriket är det, såsom när en konung gjorde bröllop åt sin son.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
Han sände ut sina tjänare för att kalla till bröllopet dem som voro bjudna; men de ville icke komma.
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Åter sände han ut andra tjänare och befallde dem att säga till dem som voro bjudna: 'Jag har nu tillrett min måltid, mina oxar och min gödboskap äro slaktade, och allt är redo; kommen till bröllopet.'
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
Men de aktade icke därpå, utan gingo bort, den ene till sitt jordagods, den andre till sin köpenskap.
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
Och de övriga grepo hans tjänare och misshandlade och dräpte dem.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
Då blev konungen vred och sände ut sitt krigsfolk och förgjorde dråparna och brände upp deras stad.
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Därefter sade han till sina tjänare: 'Bröllopet är tillrett, men de som voro bjudna voro icke värdiga.
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Gån därför ut till vägskälen och bjuden till bröllopet alla som I träffen på.'
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
Och tjänarna gingo ut på vägarna och samlade tillhopa alla som de träffade på, både onda och goda, och bröllopssalen blev full av bordsgäster.
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Men när konungen nu kom in för att se på gästerna, fick han där se en man som icke var klädd i bröllopskläder.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
Då sade han till honom: 'Min vän, huru har du kommit hitin, då du icke bär bröllopskläder?' Och han kunde intet svara.
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
Då sade konungen till tjänarna: 'Gripen honom vid händer och fötter, och kasten honom ut i mörkret härutanför.' Där skall vara gråt och tandagnisslan.
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
Ty många äro kallade, men få utvalda.»
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
Därefter gingo fariséerna bort och fattade det beslutet att de skulle söka snärja honom genom något hans ord.
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
Och de sände till honom sina lärjungar, tillika med herodianerna, och läto dem säga: »Mästare, vi veta att du är sannfärdig och lär om Guds väg vad sant är, utan att fråga efter någon; ty du ser icke till personen.
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
Så säg oss då: Vad synes dig? Är det lovligt att giva kejsaren skatt, eller är det icke lovligt?»
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
Men Jesus märkte deras ondska och sade: »Varför söken I att snärja mig, I skrymtare?
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
Låten mig se skattepenningen.» Då lämnade de fram till honom en penning.
I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?
Därefter frågade han dem: »Vems bild och överskrift är detta?»
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
De svarade: »Kejsarens.» Då sade han till dem: »Så given då kejsaren vad kejsaren tillhör, och Gud vad Gud tillhör.»
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
När de hörde detta, förundrade de sig. Och de lämnade honom och gingo sin väg.
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
Samma dag trädde några sadducéer fram till honom och ville påstå att det icke gives någon uppståndelse; de frågade honom
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
och sade: »Mästare, Moses har sagt: 'Om någon dör barnlös, så skall hans broder i hans ställe äkta hans hustru och skaffa avkomma åt sin broder.'
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
Nu voro hos oss sju bröder. Den förste tog sig hustru och dog, och eftersom han icke hade någon avkomma, lämnade han sin hustru efter sig åt sin broder.
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
Sammalunda ock den andre och den tredje, allt intill den sjunde.
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
Sist av alla dog hustrun.
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
Vilken av de sju skall då vid uppståndelsen få henne till hustru? De hade ju alla äktat henne.»
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
Jesus svarade och sade till dem: »I faren vilse, ty I förstån icke skrifterna, ej heller Guds kraft.
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
Vid uppståndelsen taga män sig icke hustrur, ej heller givas hustrur åt män, utan de äro då såsom änglarna i himmelen.
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
Men vad nu angår de dödas uppståndelse, haven I icke läst vad eder är sagt av Gud:
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
'Jag är Abrahams Gud och Isaks Gud och Jakobs Gud'? Han är en Gud icke för döda, utan för levande.»
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
När folket hörde detta, häpnade de över hans undervisning.
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
Men när fariséerna fingo höra att han hade stoppat munnen till på sadducéerna, samlade de sig tillhopa;
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
och en av dem, som var lagklok, ville snärja honom och frågade:
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
»Mästare, vilket är det yppersta budet i lagen?»
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
Då svarade han honom: »'Du skall älska HERREN, din Gud, av allt ditt hjärta och av all din själ och av allt ditt förstånd.'
To jest přední a veliké přikázání.
Detta är det yppersta och förnämsta budet.
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Därnäst kommer ett som är detta likt: 'Du skall älska din nästa såsom dig själv.'
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
På dessa två bud hänger hela lagen och profeterna.»
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
Men då nu fariséerna voro församlade, frågade Jesus dem
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
och sade: »Vad synes eder om Messias, vems son är han?» De svarade honom: »Davids.»
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
Då sade han till dem: »Huru kan då David, genom andeingivelse, kalla honom 'herre'? Han säger ju:
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
 'Herren sade till min herre:  Sätt dig på min högra sida,  till dess jag har lagt dina fiender  under dina fötter.'
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
Om nu David kallar honom 'herre', huru kan han då vara hans son?»
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
Och ingen förmådde svara honom ett ord. Ej heller dristade sig någon från den dagen att vidare ställa någon fråga till honom.