Job 3

Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

Därefter upplät Job sin mun och förbannade sin födelsedag;

Nebo mluvě Job, řekl:

Job tog till orda och sade:

Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

 Må den dag utplånas, på vilken jag föddes,  och den natt som sade: »Ett gossebarn är avlat.»

Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

 Må den dagen vändas i mörker,  må Gud i höjden ej fråga efter den  och intet dagsljus lysa däröver.

Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

 Mörkret och dödsskuggan börde den åter,  molnen lägre sig över den;  förskräcke den allt som kan förmörka en dag.

Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

 Den natten må gripas av tjockaste mörker;  ej må den få fröjda sig bland årets dagar,  intet rum må den finna inom månadernas krets.

Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

 Ja, ofruktsam blive den natten,  aldrig höje sig jubel under den.

Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

 Må den förbannas av dem som besvärja dagar,  av dem som förmå mana upp Leviatan.

Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

 Må dess grynings stjärnor förmörkas,  efter ljus må den bida, utan att det kommer,  morgonrodnadens ögonbryn må den aldrig få se;

Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

 eftersom den ej tillslöt dörrarna till min moders liv,  ej lät olyckan förbliva dold för mina ögon.

Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

 Varför fick jag ej dö strax i modersskötet,  förgås vid det jag kom ut ur min moders liv?

Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

 Varför funnos knän mig till mötes,  och varför bröst, där jag fick di?

Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

 Hade så icke skett, låge jag nu i ro,  jag finge då sova, jag njöte då min vila,

S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

 vid sidan av konungar och rådsherrar i landet,  män som byggde sig palatslika gravar,

Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

 ja, vid sidan av furstar som voro rika på guld  och hade sina hus uppfyllda av silver;

Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

 eller vore jag icke till, lik ett nedgrävt foster,  lik ett barn som aldrig fick se ljuset.

Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

 Där hava ju de ogudaktiga upphört att rasa,  där få de uttröttade komma till vila;

Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

 där hava alla fångar fått ro,  de höra där ingen pådrivares röst.

Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

 Små och stora äro där varandra lika,  trälen har där blivit fri ifrån sin herre.

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

 Varför skulle den olycklige skåda ljuset?  Ja, varför gives liv åt dem som plågas så bittert,

Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

 åt dem som vänta efter döden, utan att den kommer,  och spana därefter mer än efter någon skatt,

Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

 åt dem som skulle glädjas -- ja, intill jubel --  och fröjda sig, allenast de funne sin grav;

Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

 varför åt en man vilkens väg är höljd i mörker,  åt en man så kringstängd av Gud?

Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

 Suckan har ju blivit mitt dagliga bröd,  och såsom vatten strömma mina klagorop.

To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

 ty det som ingav mig förskräckelse, det drabbar mig nu,  och vad jag fruktade för, det kommer över mig.

Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

 Jag får ingen rast, ingen ro, ingen vila;  ångest kommer över mig.