Job 20

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
Därefter tog Sofar från Naama till orda och sade:
Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
 På sådant tal giva mina tankar mig ett svar,  än mer, då jag nu är så upprörd i mitt inre.
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
 Smädlig tillrättavisning måste jag höra,  och man svarar mig med munväder på förståndigt tal.
Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
 Vet du då icke att så har varit från evig tid,  från den stund då människor sattes på jorden:
Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
 att de ogudaktigas jubel varar helt kort  och den gudlöses glädje ett ögonblick?
Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
 Om än hans förhävelse stiger upp till himmelen  och hans huvud når intill molnen,
Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
 Så förgås han dock för alltid och aktas lik sin träck;  de som sågo honom måste fråga: »Var är han?»
Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
 Lik en dröm flyger han bort, och ingen finner honom mer;  han förjagas såsom en syn om natten.
Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
 Det öga som såg honom ser honom icke åter,  och hans plats får ej skåda honom mer.
Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
 Hans barn måste gottgöra hans skulder till de arma,  hans händer återbära hans vinning.
Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
 Bäst ungdomskraften fyller hans ben,  skall den ligga i stoftet med honom.
A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
 Om än ondskan smakar ljuvligt i hans mun,  så att han gömmer den under sin tunga,
Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
 är rädd om den och ej vill gå miste därom,  utan håller den förvarad inom sin gom,
Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
 så förvandlas denna kost i hans inre,  bliver huggormsetter i hans liv.
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
 Den rikedom han har slukat måste han utspy;  av Gud drives den ut ur hans buk.
Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
 Ja, huggormsgift kommer han att dricka,  av etterormens tunga bliver han dräpt.
Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
 Ingen bäck får vederkvicka hans syn,  ingen ström med flöden av honung och gräddmjölk.
Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
 Sitt fördärv måste han återbära, han får ej njuta därav;  hans fröjd svarar ej mot den rikedom han har vunnit.
Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
 Ty mot de arma övade han våld och lät dem ligga där;  han rev till sig hus som han ej kan hålla vid makt.
Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
 Han visste ej av någon ro för sin buk,  men han skall icke rädda sig med sina skatter.
Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
 Intet slapp undan hans glupskhet,  därför äger och hans lycka intet bestånd.
Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
 Mitt i hans överflöd påkommer honom nöd,  och envar eländig vänder då mot honom sin hand.
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
 Ja, så måste ske, för att hans buk må bliva fylld;  sin vredes glöd skall Gud sända över honom  och låta den tränga såsom ett regn in i hans kropp.
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
 Om han flyr undan för vapen av järn,  så genomborras han av kopparbågens skott.
Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
 När han då drager i pilen och den kommer ut ur hans rygg,  när den ljungande udden kommer fram ur hans galla,  då falla dödsfasorna över honom.
Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
 Idel mörker är förvarat åt hans skatter;  till mat gives honom eld som brinner utan pust,  den förtär vad som är kvar i hans hydda.
Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
 Himmelen lägger hans missgärning i dagen,  och jorden reser sig upp emot honom.
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
 Vad som har samlats i hans hus far åter sin kos,  likt förrinnande vatten, på vredens dag.
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
 Sådan lott får en ogudaktig människa av Gud,  sådan arvedel har av Gud blivit bestämd åt henne.