Isaiah 62

Pro Sion nebudu mlčeti, a pro Jeruzalém neupokojím se, dokudž nevyjde jako blesk spravedlnost jeho, a spasení jeho jako pochodně hořeti nebude.

 För Sions skull vill jag icke tiga,  och för Jerusalems skull vill jag ej unna mig ro,  förrän dess rätt går upp såsom solens sken  och dess frälsning lyser såsom ett brinnande bloss.

I uzří národové spravedlnost tvou, a všickni králové slávu tvou, a nazovou tě jménem novým, kteréž ústa Hospodinova vyřknou.

 Och folken skola se din rätt  och alla konungar din härlighet;  och du skall få ett nytt namn,  som HERRENS mun skall bestämma.

Nadto budeš korunou ozdobnou v ruce Hospodinově, a korunou královskou v ruce Boha svého.

 Så skall du vara en härlig krona i HERRENS hand,  en konungslig huvudbindel i din Guds hand.

Nebudeš více slouti opuštěná, a země tvá nebude více slouti pustinou, ale ty nazývána budeš rozkoší, a země tvá vdanou; nebo rozkoš míti bude Hospodin v tobě, a země tvá bude vdaná.

 Du skall icke mer kallas      »den övergivna»,  ej heller skall ditt land      mer kallas »ödemark»,  utan du skall få heta      »hon som jag har min lust i»,  och ditt land skall få heta      »äkta hustrun»;  ty HERREN har sin lust i dig,      och ditt land har fått sin äkta man.

Nebo jakož pojímá mládenec pannu, tak tě sobě pojmou synové tvoji, a jakou má radost ženich z nevěsty, tak radovati se bude z tebe Bůh tvůj.

 Ty såsom när en ung man bliver en jungrus äkta herre,      så skola dina barn bliva dina äkta herrar,  och såsom en brudgum fröjdar sig över sin brud,      så skall din Gud fröjda sig över dig.

Na zdech tvých, Jeruzaléme, postavím strážné, kteříž přes celý den i přes celou noc nikdy nebudou mlčeti. Kteříž tedy připomínáte Hospodina, nemlčtež,

 På dina murar, Jerusalem,      har jag ställt väktare;  varken dag eller natt      få de någonsin tystna.  I som skolen ropa till HERREN,      given eder ingen ro.

A nedávejte jemu pokoje, dokudž neutvrdí, a dokudž nezpůsobí, aby Jeruzalém byl slavný na zemi.

 Och given honom ingen ro förrän han åter      har byggt upp Jerusalem  och låtit det bliva ett ämne      till lovsång på jorden.

Přisáhltě Hospodin skrze pravici svou, a skrze rámě síly své, řka: Nikoli nedám obilí tvého více za pokrm nepřátelům tvým, aniž píti budou cizozemci vína tvého, o němž jsi pracoval.

 HERREN har svurit vid sin högra hand      och sin starka arm:  Jag skall icke mer giva din säd      till mat åt dina fiender,  och främlingar skola icke dricka ditt vin,      frukten av din möda.

Ale ti, kteříž je shromažďují, budou je jísti, a chváliti Hospodina, a kteříž je zbírají, budou je píti v síňcích svatosti mé.

 Nej, de som insamla säden skola ock äta den      och skola lova HERREN,  och de som inbärga vinet skola dricka det      i min helgedoms gårdar.

Vejdětež, vejdětež branami, spravte cestu lidu, vyrovnejte, vyrovnejte silnici, vybeřte kamení, vyzdvihněte korouhev k národům.

 Dragen ut, dragen ut genom portarna,      bereden väg för folket;  banen, ja, banen en farväg      rensen den från stenar,  resen upp ett baner för folken.

Aj, Hospodin rozkáže provolati až do končin země: Rcetež dceři Sionské: Aj, Spasitel tvůj béře se, aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním.

 Hör, HERREN höjer ett rop, och det når      till jordens ända:  Sägen till dottern Sion:      Se, din frälsning kommer.  Se, han har med sig sin lön,      och hans segerbyte går framför honom.

I nazovou syny tvé lidem svatým, vykoupenými Hospodinovými, ty pak slouti budeš městem vzácným a neopuštěným.

 Och man skall kalla dem »det heliga folket»,      »HERRENS förlossade»;  och dig själv skall man kalla »den mångbesökta staden»,      »staden, som ej varder övergiven».