Isaiah 57

Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,
 Den rättfärdige förgås, och ingen finnes,      som tänker därpå;  fromma människor ryckas bort,      utan att någon lägger märke därtill.  Ja, genom ondskans makt ryckes den rättfärdige bort
Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.
     och går då in i friden;  de som hava vandrat sin väg rätt fram      få ro i sina vilorum.
Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.
 Men träden fram hit,      I söner av teckentyderskor,  I barn av äktenskapsbrytare och skökor.
Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?
     Över vem gören I eder lustiga?  Mot vem ien I upp munnen      och räcken I ut tungan?  Sannerligen, I ären överträdelsens barn,      en lögnens avföda,
Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.
 I som upptändens av brånad vid terebinterna,      ja, under alla gröna träd,  I som slakten edra barn i dalarna,      i bergsklyftornas djup.
Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?
 Stenarna i din dal har du till din del,      de, just de äro din lott;  också åt dem utgjuter du drickoffer      och frambär du spisoffer.  Skulle jag giva mig till freds vid sådant?
Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.
 På höga och stora berg      redde du dig läger;  också upp på sådana begav du dig      för att offra slaktoffer.
Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.
 Och bakom dörren och dörrposten      satte du ditt märke.  Du övergav mig; du klädde av dig och besteg ditt läger      och beredde plats där.  Du gjorde upp med dem, gärna delade du läger med dem      vid första vink du såg.
Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.
 Du begav dig till Melek med olja      och tog med dig dina många salvor;  du sände dina budbärare till fjärran land,      ja, ända ned till dödsriket.
Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.
 Om du än blev trött av din långa färd,      sade du dock icke: »Förgäves!»  Så länge du kunde röra din hand,      mattades du icke.
A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?
 För vem räddes och fruktade du då,      eftersom du var så trolös  och eftersom du icke tänkte på mig      och ej ville akta på?  Är det icke så: eftersom jag har tegat, och det sedan länge,      därför fruktar du mig icke?
Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.
 Men jag skall visa, huru det är med din rättfärdighet och med dina verk,      de skola icke hjälpa dig.
Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.
 När du ropar, då må ditt avgudafölje rädda dig.  Nej, en vind skall taga dem med sig allasammans      och en fläkt föra dem bort.  Men den som tager sin tillflykt till mig skall få landet till arvedel      och få besitta mitt heliga berg.
Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.
 Ja, det skall heta: »Banen väg,      banen och bereden väg;  skaffen bort stötestenarna      från mitt folks väg.»
Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.
 Ty så säger      den höge och upphöjde,  han som tronar till evig tid      och heter »den Helige»:  Jag bor i helighet uppe i höjden,  men ock hos den som är förkrossad och har en ödmjuk ande;  ty jag vill giva liv åt de ödmjukas ande  och liv åt de förkrossades hjärtan.
Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.
 Ja, jag vill icke evinnerligen gå till rätta  och icke ständigt förtörnas;  eljest skulle deras ande försmäkta inför mig,  de själar, som jag själv har skapat.
Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.
 För hans girighetssynd förtörnades jag;  jag slog honom, och i min förtörnelse höll jag mig dold.  Men i sin avfällighet fortfor han att vandra på sitt hjärtas väg.
Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.
 Hans vägar har jag sett, men nu vill jag hela honom  och leda honom och giva honom och hans sörjande tröst.
Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.
 Jag skall skapa frukt ifrån hans läppar.  Frid över dem som äro fjärran och frid över dem som äro nära!  säger HERREN; jag skall hela honom.
Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.
 Men de ogudaktiga äro såsom ett upprört hav,  ett som icke kan vara stilla,  ett hav, vars vågor röra upp dy och orenlighet.
Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.
 De ogudaktiga hava ingen frid, säger min Gud.