Psalms 144

Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
Salmo de David. BENDITO sea JEHOVÁ, mi roca, Que enseña mis manos á la batalla, Y mis dedos á la guerra:
Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
Misericordia mía y mi castillo, Altura mía y mi libertador, Escudo mío, en quien he confiado; El que allana mi pueblo delante de mí.
Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
Oh JEHOVÁ, ¿qué es el hombre, para que de él conozcas? ¿Ó el hijo del hombre, para que lo estimes?
Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
El hombre es semejante á la vanidad: Sus días son como la sombra que pasa.
Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
Oh JEHOVÁ, inclina tus cielos y desciende: Toca los montes, y humeen.
Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
Despide relámpagos, y disípalos, Envía tus saetas, y contúrbalos.
Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
Envía tu mano desde lo alto; Redímeme, y sácame de las muchas aguas, De la mano de los hijos de extraños;
Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
Cuya boca habla vanidad, Y su diestra es diestra de mentira.
Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
Oh Dios, á ti cantaré canción nueva: Con salterio, con decacordio cantaré á ti.
Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
Tú, el que da salud á los reyes, El que redime á David su siervo de maligna espada.
Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
Redímeme, y sálvame de mano de los hijos extraños, Cuya boca habla vanidad, Y su diestra es diestra de mentira.
Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
Que nuestros hijos sean como plantas crecidas en su juventud; Nuestras hijas como las esquinas labradas á manera de las de un palacio;
Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
Nuestros graneros llenos, provistos de toda suerte de grano; Nuestros ganados, que paran á millares y diez millares en nuestras plazas:
Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
Que nuestros bueyes estén fuertes para el trabajo; Que no tengamos asalto, ni que hacer salida, Ni grito de alarma en nuestras plazas.
Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
Bienaventurado el pueblo que tiene esto: Bienaventurado el pueblo cuyo Dios es JEHOVÁ.